Revised Common Lectionary (Complementary)
127 Šalomounova poutní píseň.
Nestaví-li dům Hospodin,
marně se namáhají, kdo jej stavějí.
Nechrání-li město Hospodin,
marně bdí jeho ochránci.
2 Marné je, abyste časně vstávali
a zůstávali vzhůru do noci.
Proč byste jedli chléb bolesti?
Bůh svoje milé spánkem obdařil!
3 Děti jsou dědictví od Hospodina,
plod lůna je přece odměna.
4 Tak jako šípy, jež hrdina třímá,
jsou děti zplozené zamlada.
5 Blaze člověku, jenž jich má plný toulec –
takový nebude zahanben,
až bude s protivníky jednat před soudem!
Nic jsem si neodepřel
2 Pomyslel jsem si: Vzhůru, měl bych vyzkoušet radovánky! Užij si přece blahobyt! A hle – i to je marnost. 2 O smíchu jsem řekl: Pomatenost! O radovánkách: K čemu to? 3 Rozhodl jsem se holdovat vínu a osvojit si ztřeštěnost, nadále se však v srdci řídit moudrostí, abych zjistil, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech života pod nebem.
4 Proto jsem podnikal nemálo věcí:
Vystavěl jsem si paláce,
vysázel jsem si vinice.
5 Zakládal jsem parky a zahrady,
plnil je stromy s rozličným ovocem.
6 Zbudoval jsem si vodní nádrže,
zavlažoval z nich háje se stromky.
7 Pořídil jsem si otrokyně a otroky,
měl jsem dostatek domácí čeledi.
Vlastnil jsem stáda dobytka i ovcí,
měl jsem jich víc než v Jeruzalémě kdo dřív.
8 Shromáždil jsem stříbra i zlata hromady,
poklady králů, poklady mnoha krajin.
Opatřil jsem si zpěváky a také zpěvačky,
lidských rozkoší jsem užil s množstvím konkubín.
9 Stal jsem se slovutným a předčil jsem všechny, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou; má moudrost mi stále byla po boku. 10 Nač padlo mé oko, nic jsem si neodepřel, žádné radosti jsem se nevyhnul. Všechno to pachtění mi přinášelo radost – jedinou odměnu za všechno pachtění.
Omrzel mě život
11 Pak jsem se ohlédl na všechno své počínání, na všechno pachtění, jímž jsem se zabýval: Hle, vše je marnost a honba za větrem! Není nic smysluplného pod sluncem!
12 Zaměřil jsem se na to, abych posoudil moudrost a také hloupost a třeštění. (Co asi zmůže králův následník? Ne více než jeho předchůdci!) 13 Viděl jsem, že moudrost je lepší než hloupost, tak jako je světlo lepší než temnota.
14 „Moudrý má oči otevřené,
hlupák však bloudí v tmách.“
Nyní ale sám poznávám, že stejný osud čeká oba dva! 15 Čeká-li mě i hlupáka týž osud, říkám si, nač je mi vůbec tolik moudrosti? A tak jsem usoudil, že i to je marnost.
16 Po moudrém ani hloupém památka nepotrvá věčně. Vše minulé se v budoucnu zapomene – jak moudrého, tak hlupáka čeká smrt. 17 Proto mě omrzel tento život; nelíbí se mi vůbec nic pod sluncem. Všechno je marnost a honba za větrem!
Bůh nikomu nestraní
18 Ženy, poddávejte se svým mužům, jak se v Pánu sluší.
19 Muži, milujte své ženy a nebuďte k nim hrubí.
20 Děti, poslouchejte vždy své rodiče – tak se to Pánu líbí.
21 Otcové, nepřivádějte své děti svým hněvem k zoufalství.
22 Služebníci, poslouchejte vždy své pozemské [a] pány. Neslužte naoko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale s upřímným srdcem a z úcty k Pánu. 23 Cokoli děláte, čiňte to celou duší, jako Pánu, a ne lidem. 24 Vězte, že vaší odplatou bude dědictví od Pána; a Pán, jemuž sloužíte, je Kristus. 25 Odplata nespravedlivých však bude odpovídat jejich nespravedlnosti. Bůh nestraní nikomu.
4 Páni, chovejte se k služebníkům spravedlivě a slušně. Pamatujte, že i vy máte Pána v nebi.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.