Revised Common Lectionary (Complementary)
49 Pro předního zpěváka.
Žalm synů Korachových.
2 Všechny národy, naslouchejte,
obyvatelé světa, poslyšte,
3 obyčejní lidé tak jako důležití,
ať už jste chudí nebo bohatí.
4 Z mých úst teď moudrá slova zazní,
rozumně mé srdce přemýšlí,
5 své ucho nakláním k moudré písni,
za zvuků citery tajemství odhalím:
6 Proč bych se bát měl ve zlých časech,
když jsem obklopen záští nepřátel?
7 Oni se spoléhají na vlastní jmění,
chlubí se velikostí svého bohatství.
8 Jeden druhého však vykoupit nedokáže,
nevnutí za něj Bohu úplatek.
9 Výkupné za život je příliš drahé,
nikdo z nich toto nikdy nesvede!
10 Nikdo nebude naživu věčně,
hrobová jáma nikoho nemine.
11 Jak vidno, i moudrý člověk zemře,
stejně tak hyne tupec a hrubián,
každý své jmění cizím zanechá!
12 Jejich hroby jim budou věčnými domy, [a]
na věky věků jim budou obydlím,
třebaže dříve vlastnili pozemky.
1 Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
Všechno je marnost
2 Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost! 3 K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?
4 Jedno pokolení odchází a jiné přichází,
země však nehnutě trvá navěky.
5 Slunce vychází a znovu zapadá,
aby chvátalo tam, odkud vyjít má.
6 Severní vítr se mění v jižní,
sem a tam točí se, tam a sem,
kolem dokola stále vrací se.
7 Veškeré řeky do moře míří,
moře se ale nepřeplní.
Tam, odkud pramení, se řeky vrací,
aby pak odtamtud znovu plynuly.
8 Jak jen jsou úmorné všechny ty věci,
člověk to ani nemůže vyslovit!
Oko se pohledem nikdy nenasytí,
ucho se nenaplní slyšením!
9 Co bylo dříve, to zase bude,
to, co se dělo, se bude dít.
Není nic nového pod sluncem.
10 Copak je něco, o čem se dá říci:
Pojď se podívat na něco nového?
Vždyť to tu bylo už celé věky,
bylo to na světě dávno před námi!
11 Není památky po našich předcích,
tak jako nebude po našich potomcích:
Ani památky nezbude po nich
mezi těmi, kdo je nahradí.
17 Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“
18 „Proč mě nazýváš dobrým?“ opáčil Ježíš. „Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh. 19 Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.‘“ [a]
20 „Mistře,“ odpověděl, „to všechno jsem dodržoval odmalička.“
21 Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: „Schází ti jen jedno – jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ 22 Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.