Revised Common Lectionary (Complementary)
20 Hospodin řekl: „Křik Sodomy a Gomory je velký a jejich hřích velmi těžký. 21 Proto sestoupím a uvidím: pokud jednali tak, jak nasvědčuje křik, jenž se mi donesl, je s nimi konec; a pokud ne, poznám to.“
22 Ti muži odtud pokračovali k Sodomě, ale Abraham ještě zůstal před Hospodinem. 23 Přistoupil blíž a řekl: „Cožpak smeteš s ničemným také spravedlivého? 24 Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých. Smeteš je také? Neušetříš to místo kvůli padesáti spravedlivým, kteří tam jsou? 25 Takovou věc bys nikdy neudělal – usmrtit s ničemným také spravedlivého! Tak by byl spravedlivý jako ničemný – to bys neudělal! Cožpak Soudce vší země nebude jednat podle práva?“
26 Na to Hospodin řekl: „Najdu-li v tom městě, v Sodomě, padesát spravedlivých, ušetřím kvůli nim celé to místo.“
27 Abraham odpověděl: „Pohleď prosím – odvažuji se mluvit ke svému Pánu, ačkoli jsem prach a popel – 28 možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zničíš kvůli těm pěti celé město?“
„Nezničím, najdu-li jich tam čtyřicet pět,“ odpověděl.
29 Abraham k němu promluvil znovu: „Co když se jich tam najde jen čtyřicet?“
„Neudělám to kvůli těm čtyřiceti,“ odpověděl.
30 „Ať se můj Pán prosím nehněvá, když promluvím,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen třicet?“
„Neudělám to, najdu-li jich tam třicet,“ odpověděl.
31 „Pohleď prosím, dovolím si znovu promluvit ke svému Pánu,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen dvacet?“
„Nezničím je kvůli těm dvaceti,“ odpověděl.
32 „Ať se prosím můj Pán nehněvá, když promluvím ještě jednou,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen deset?“
„Nezničím je kvůli těm deseti,“ odpověděl Hospodin.
138 Žalm Davidův.
Z celého srdce chválím tě,
žalmy ti zpívám před mocnými.
2 Před tvým svatým chrámem klaním se
a tvému jménu děkuji,
že miluješ a že věrný jsi,
žes i svou pověst převýšil
tím, co jsi zaslíbil.
3 Vyslyšel jsi mě, když k tobě volal jsem –
dodals mi odvahy!
4 Ať tě, Hospodine, všichni králové slaví,
až uslyší, co jsi zaslíbil.
5 Ať opěvují cesty Hospodinovy:
„Hospodinova sláva je největší!“
6 Ač je Hospodin tolik vyvýšený,
ponížených přece všímá si
a zdálky ví o nadutcích.
7 I když procházím soužením,
život mi daruješ;
napřáhneš ruku k mým sokům zuřivým,
tvou pravicí budu zachráněn.
8 Hospodin dokoná se mnou své záměry;
tvá láska, Hospodine, trvá navěky –
neopouštěj prosím dílo rukou svých!
6 Když jste přijali Krista Ježíše jako Pána, pak v něm také žijte. 7 Zapusťte v něm kořeny a budujte se na něm, posilujte se ve víře, jak jste se naučili, a s vděčností v ní rosťte.
8 Dejte si pozor, aby vás někdo neunesl prázdným klamem filosofie založené na lidské tradici, na principech světa, a ne na Kristu. 9 V něm je tělesně přítomná veškerá plnost Božství, 10 a tak jste naplněni v Tom, který je hlavou každé vlády a mocnosti.
Okázalá nábožnost
11 V něm jste také obřezáni, a to obřízkou, již nelze vykonat ručně; jde o odložení tělesné přirozenosti, o obřízku Kristovu. 12 Křtem jste spolu s ním pohřbeni; vírou v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých, jste spolu s ním vzkříšeni.
13 Ano, i vás, mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla, spolu s ním obživil: odpustil nám všechny viny 14 a smazal ten nepřátelský dlužní úpis, jehož předpisy byly proti nám. Navždy jej zrušil, když jej přibil na kříž! 15 V něm odzbrojil vlády a mocnosti, veřejně je odhalil a slavil nad nimi vítězství!
16 Nenechte se tedy nikým odsuzovat kvůli jídlu nebo pití, kvůli svátkům, novoluním nebo sobotám. 17 Ty věci jsou stínem toho, co mělo přijít, ale podstata je v Kristu. 18 Nenechte se připravit o vítěznou odměnu nikým, kdo si libuje ve falešné pokoře a v andělském náboženství; nikým, kdo se zabývá svými viděními, nesmyslně se pyšní svou vlastní tělesnou myslí 19 a nedrží se Hlavy, z níž celé tělo, zásobované a propojené klouby a tkáněmi, roste Božím vzrůstem.
Proste a bude vám dáno
11 Jednou se na jednom místě modlil, a když přestal, jeden z jeho učedníků mu řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako to Jan učil své učedníky.“ 2 Pověděl jim: „Když se modlíte, říkejte:
Otče, [a] ať se posvětí tvé jméno!
Ať přijde tvé království! [b]
3 Dávej nám denně náš denní chléb
4 a odpusť nám naše hříchy –
vždyť i my odpouštíme každému,
kdo se proviňuje proti nám.
A neuveď nás do pokušení [c] .“
5 Potom jim řekl: „Kdo z vás má přítele, za kterým přijde o půlnoci s prosbou: ‚Příteli, půjč mi tři chleby – 6 navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl,‘ 7 a on mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj, dveře už jsou zamčené a děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dávat‘? 8 Říkám vám: I kdyby nevstal a nedal mu to kvůli jejich přátelství, zvedne se a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho neodbytnosti.
9 A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. 10 Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
11 Který z vás otců podá svému synu [d] hada, když tě poprosí o rybu? 12 A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra? 13 Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.