Revised Common Lectionary (Complementary)

66 Zpívaný žalm pro předního zpěváka.

I.

Menaše, král judský

21 Menaše se stal králem ve dvanácti letech a kraloval v Jeruzalémě padesát pět let. Jeho matka se jmenovala Chefciba. ² Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, podle ohavných způsobů těch národů, které Hospodin vyhnal před syny Izraele.

³ Znovu vystavěl obětní výšiny, které jeho otec Ezechiáš zničil. Postavil také oltáře Baalovi a vztyčil Ašeřin kůl, jako to dělal izraelský král Achab. Klaněl se všem nebeským zástupům a sloužil jim. ⁴ Nastavěl oltáře v Hospodinově chrámu, o kterém Hospodin prohlásil: „Svému jménu dám spočinout v Jeruzalémě.“ ⁵ Na obou nádvořích Hospodinova chrámu nastavěl oltáře všem nebeským zástupům.

⁶ Dokonce provedl vlastního syna ohněm. Věštil, čaroval, zabýval se jasnovidectvím a vyvolával mrtvé. Napáchal v Hospodinových očích spoustu zla a popouzel ho k hněvu. ⁷ Nechal vyrobit modlu Ašery a vztyčil ji v chrámu, o kterém Hospodin Davidovi a jeho synu Šalomounovi řekl: „V tomto domě, v Jeruzalémě, který jsem vyvolil ze všech kmenů Izraele, dám navždy spočinout svému jménu. ⁸ Bude-li se Izrael pečlivě řídit vším, co jsem jim přikázal, a plnit celý Zákon, který jim svěřil můj služebník Mojžíš, nikdy nedopustím, aby museli prchat ze země, kterou jsem dal jejich předkům.“ ⁹ Oni však neposlechli. Menaše je svedl, aby prováděli ještě horší věci než národy, které Hospodin před syny Izraele vyhubil.

¹⁰ Hospodin proto mluvil skrze své služebníky proroky: ¹¹ „Judský král Menaše napáchal ještě horší ohavnosti, než jaké před ním páchali Emorejci, a svými hnusnými modlami svedl Judu k hříchu. ¹² Nuže, tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Hle, dopustím na Jeruzalém a Judu takové neštěstí, že to nikomu, kdo o tom uslyší, nepřestane znít v obou uších. ^{[a] 13} Přeměřím Jeruzalém touž mírou jako Samaří a touž olovnicí jako dům Achabův. ^[b] Vydrhnu Jeruzalém, jako se drhne mísa a po vytření se překlopí. ¹⁴ Co zbylo z mého dědictví, to opustím a vydám je do rukou jejich nepřátel. Stanou se lupem a kořistí všech svých nepřátel, ¹⁵ protože páchali, co je v mých očích zlé, a uráželi mě ode dne, kdy jejich otcové vyšli z Egypta, až dodnes.“

¹⁴ Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. ¹⁵ Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím. ¹⁶ Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý. ¹⁷ Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně. ¹⁸ Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. ¹⁹ Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. ²⁰ Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.

²¹ Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. ²² Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, ²³ ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. ²⁴ Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? ²⁵ Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!

Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.