Revised Common Lectionary (Complementary)
17 Modlitba Davidova.
Slyš, Hospodine, mou spravedlivou při,
mému volání popřej sluch,
vyslechni moji modlitbu –
vychází ze rtů bezelstných.
2 Od tebe samého ať vyjde můj soud,
tvé oči na právo ať dohlédnou!
3 Zkoumals mé srdce, v noci s’ mě prověřil,
tříbils mě a nenalezl nic.
Myšlením ani ústy jsem nehřešil,
4 tak jak to lidé běžně dělají.
Pro slovo, jež vyšlo ze tvých rtů,
varoval jsem se cest zločinců.
5 Mé kroky se držely tvých šlépějí,
mé nohy neklesly.
6 K tobě volám, Bože, ty mi odpovíš,
své ucho nakloň mi, má slova slyš!
7 Svou lásku, Zachránce, prokaž svou pravicí
těm, kdo před útočníky k tobě prchají!
8 Jak zřítelnici oka mě opatruj,
ve stínu tvých křídel kéž úkryt naleznu
9 před ničemy, kteří mě chtějí napadnout,
před smrtelnými nepřáteli všude okolo!
10 Svým vlastním tukem zarostli,
svými ústy zpupně mluvili.
11 Vystopovali mě, už mě obkličují,
očima pátrají, jak by mě srazili.
12 Jsou jako lev, jenž po kořisti lační,
jak dravý lev, jenž číhá ve skrýši.
13 Povstaň, Hospodine! Postav se mu tváří!
Sraz ho na kolena – mečem svým
zachraň mi život před ničemy!
14 Před lidmi, Hospodine, svou rukou ochraň mě,
před lidmi, jejichž odplatou je život na světě.
Ať se jim naplní břicha tím, cos jim nashromáždil,
ať jejich děti mají víc, než sní,
na jejich maličké ať zbude v hojnosti!
15 Já se však po právu budu kochat tvou tváří,
nasycen budu tvou podobou, až se probudím.
Očištění velekněze
3 Potom mi ukázal velekněze Jošuu, jak stojí před Hospodinovým andělem; po pravici mu stál satan, [a] aby ho obviňoval. 2 Hospodin však satanovi řekl: „Ztrestej tě Hospodin, satane! Ztrestej tě Hospodin, který vyvolil Jeruzalém! Copak to není oharek vyrvaný z ohně?“ [b]
3 Jošua přitom stál před andělem oblečen do špinavých šatů. 4 Vtom znovu zazněl hlas a promluvil k těm, kdo stáli před ním: „Svlékněte mu ty špinavé šaty!“
Pak řekl Jošuovi: „Hle, snímám z tebe tvůj hřích a oblékám ti slavnostní roucho.“
5 Řekl jsem: „Vsaďte mu na hlavu čistý turban!“ [c] Vsadili mu tedy na hlavu čistý turban a oblékli mu roucha. Hospodinův anděl stál u toho.
6 Potom Hospodinův anděl začal Jošuu nabádat: 7 „Tak praví Hospodin zástupů: Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat, co jsem ti svěřil, staneš se správcem mého domu a strážcem mých nádvoří a daruji ti přístup mezi ty, kteří tu stojí.
8 Slyš tedy, veleknězi Jošuo, ty i tví druhové, kteří sedí před tebou: Tito muži jsou znamením, že už přivádím svého služebníka, Výhonek. [d] 9 Hle – kámen, který kladu před Jošuu, a na tom jednom kameni je sedm očí. Já sám na něj vyryji nápis, praví Hospodin, a hřích této země odstraním v jediném dni. 10 Toho dne, praví Hospodin zástupů, budete zvát své druhy k posezení ve stínu révy a fíkoví.“
4 Bůh přece neušetřil anděly, když zhřešili, ale svrhl je do pekla, kde spoutáni řetězy ve tmě čekají na soud. 5 Neušetřil ani ten starý bezbožný svět, když jej zaplavil potopou, ale kazatele spravedlnosti Noema a sedm lidí s ním zachránil. 6 Města Sodomu a Gomoru obrátil v popel, když je pro výstrahu budoucím bezbožníkům odsoudil ke zkáze, 7 ale spravedlivého Lota, ztrápeného nestydatým chováním těch zvrhlíků, vysvobodil. 8 Dokud ten spravedlivý mezi nimi bydlel, jeho spravedlivou duši den co den trápily zločiny, které viděl a slyšel páchat.
9 Pán tedy umí vysvobozovat zbožné ze zkoušek, ale nespravedlivé čeká jeho trest v den soudu, 10 zvláště pak ty, kdo se podvolují nečistému tělesnému chtíči a přezírají Pánovu vládu. Tito samolibí drzouni se dokonce nebojí vysmívat se nebeským mocnostem. 11 Přitom ani andělé, o tolik větší v síle a moci, nad nimi před Pánem nevynášejí potupný rozsudek.
12 Tihle se však chovají pudově jako nerozumná zvířata, určená k ulovení a na porážku. Čemu nerozumějí, tomu se vysmívají, ale jejich vlastní zkaženost je zničí – 13 odplata za jejich špatnost je nemine. Jejich zálibou je denní hýření; na vašich hodech jsou poskvrnou a hanbou, když na nich hýří ve svých rozmarech. 14 S očima plnýma cizoložství nenasytně baží po hříchu, se srdcem vycvičeným v chamtivosti lákají nestálé duše. Proklatci! 15 Opustili přímou cestu a zabloudili. Vydali se cestou Balaáma, syna Beorova, [a] jemuž se zalíbila odměna za špatnost. 16 Za své provinění byl ovšem napomenut: němá oslice promluvila lidským hlasem a proroka v jeho nepříčetnosti zastavila.
17 Jsou to prameny bez vody, mraky hnané vichřicí, které čeká jen černá tma. 18 Když honosně řeční o marnostech, lákají tělesným chtíčem a nestydatostmi lidi, kteří právě unikli životu v bludu. 19 Slibují jim svobodu, ale sami jsou otroky zkázy – čemukoli se kdo poddá, to ho zotročí! 20 Když lidé skrze poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista uniknou špíně světa, ale potom se do ní znovu zapletou a podlehnou jí, budou na tom nakonec hůře než na začátku. 21 Bylo by pro ně lepší nepoznat cestu spravedlnosti, než se po jejím poznání odvrátit od svatého přikázání, které dostali.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.