Revised Common Lectionary (Complementary)
142 Poučný žalm Davidův.
Jeho modlitba, když byl v jeskyni. [a]
2 K Hospodinu volám s úpěním,
k Hospodinu volám, žadoním!
3 Vylévám před ním svoje starosti,
své trápení mu svěřuji.
4 Na duchu klesám slabostí,
ty ale o mé stezce víš!
Na cestě, kterou se ubírám,
na mě nastražili past.
5 Pohleď k mé pravici, všimni si:
nezná se ke mně ani jediný!
Kdybych chtěl utéci, nemám kam,
nikdo se o mě nestará!
6 K tobě zní moje volání:
Ty, Hospodine, jsi má skrýš,
můj úděl na zemi mezi živými!
7 Vyslechni prosím moje volání –
jsem už úplně zoufalý!
Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají,
jsou příliš silní – na ně nestačím!
8 Vyveď mou duši z vězení,
abych tvé jméno mohl oslavit!
Tehdy mě spravedliví obklopí,
až mi své dobrodiní projevíš.
Obnovím svůj lid
11 Toho dne obnovím
zbořený stan Davidův.
Opravím jeho trhliny
a jeho trosky obnovím –
vztyčím jej jako za dávných dnů.
12 Tehdy jim připadne zbytek Edomu
i všechny národy mé jméno nesoucí,
praví Hospodin, který to způsobí.
13 Hle, přicházejí dny,
praví Hospodin,
kdy žence dožene oráč
a toho, kdo šlape hrozny, rozsévač.
Hory budou tehdy vínem oplývat
a všechny kopce přímo přetékat. [a]
14 Svůj lid Izrael přivedu zpět ze zajetí.
Vystavějí města, jež museli opustit,
a budou v nich znovu žít.
Budou sázet vinice a jejich víno pít,
zakládat zahrady a ovoce z nich jíst. [b]
15 Zasadím je v jejich zemi,
kterou jsem dal jim,
a z té země nebudou už nikdy vyrváni,
praví Hospodin, tvůj Bůh.
31 „Ke komu přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu se podobají? 32 Jsou jako děti, které sedí na návsi a volají jedny na druhé:
‚Pískali jsme vám, a netančili jste,
naříkali jsme, a neplakali jste!‘
33 Jan Křtitel totiž přišel, nejedl chléb a nepil víno a vy říkáte: ‚Je posedlý!‘ 34 Přišel Syn člověka, jí a pije a vy říkáte: ‚Podívejte, žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘ 35 Moudrost je ale potvrzena všemi svými dětmi.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.