Revised Common Lectionary (Complementary)
142 Poučný žalm Davidův.
Jeho modlitba, když byl v jeskyni. [a]
2 K Hospodinu volám s úpěním,
k Hospodinu volám, žadoním!
3 Vylévám před ním svoje starosti,
své trápení mu svěřuji.
4 Na duchu klesám slabostí,
ty ale o mé stezce víš!
Na cestě, kterou se ubírám,
na mě nastražili past.
5 Pohleď k mé pravici, všimni si:
nezná se ke mně ani jediný!
Kdybych chtěl utéci, nemám kam,
nikdo se o mě nestará!
6 K tobě zní moje volání:
Ty, Hospodine, jsi má skrýš,
můj úděl na zemi mezi živými!
7 Vyslechni prosím moje volání –
jsem už úplně zoufalý!
Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají,
jsou příliš silní – na ně nestačím!
8 Vyveď mou duši z vězení,
abych tvé jméno mohl oslavit!
Tehdy mě spravedliví obklopí,
až mi své dobrodiní projevíš.
Nikdo neunikne
9 Spatřil jsem Pána, jak stojí nad oltářem a říká:
„Udeř ty sloupy do hlavic,
ať se zachvějí základy!
Strhni je jim všem na hlavy.
Ty, kdo přežijí, mečem pobiji!
Neuteče ani jeden z nich,
neunikne mi ani jediný!
2 I kdyby se zakopali do pekla,
má ruka by je odtud vytáhla.
Kdyby snad vystoupili do nebe,
i odtud strhnu je.
3 Kdyby se ukryli na vršku Karmelu,
najdu je a odtud přivedu.
Kdyby se mi schovali na mořském dně,
přikážu hadu, ať je odtud vyštípe.
4 Kdyby je nepřátelé do zajetí zahnali,
přikážu meči, aby je tam vyhubil.
Spočinu na nich svým pohledem –
avšak ne v dobrém, ale ve zlém!
Spiknutí
12 Když se rozednilo, někteří Židé se spolčili a zapřísáhli se, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí. 13 Těch spiklenců bylo nejméně čtyřicet. 14 Přišli k vrchním kněžím a starším a řekli: „Složili jsme přísahu, že se nedotkneme jídla, dokud nezabijeme Pavla. 15 Vy teď spolu s Veleradou vzkažte veliteli, ať ho přivede k vám, jako byste chtěli jeho věc důkladněji prozkoumat. Ještě než k vám dojde, jsme připraveni ho zabít.“
16 O té léčce se však doslechl syn Pavlovy sestry. Vydal se tedy za Pavlem do pevnosti a pověděl mu to. 17 Pavel pak k sobě zavolal jednoho ze setníků a řekl mu: „Vezmi toho mladíka k veliteli. Má pro něj zprávu.“
18 Setník ho dovedl za velitelem s hlášením: „Vězeň Pavel mě zavolal a požádal, abych k tobě přivedl tohoto mladíka, že ti má něco říci.“
19 Velitel ho vzal za ruku, poodešel s ním stranou a ptal se: „Co mi chceš povědět?“
20 Mladík mu řekl: „Židé se dohodli, že tě požádají, abys zítra přivedl Pavla do Velerady, jako by chtěli jeho věc důkladněji prozkoumat. 21 Ty jim ale nevěř! Číhá na něj nejméně čtyřicet mužů, kteří se zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí. Jsou už připraveni a čekají jen na tvé rozhodnutí!“
22 Velitel pak mladíka propustil a přikázal mu: „Nikomu neříkej, že jsi mi to prozradil!“
Odeslán do Cesareje
23 Zavolal si dva setníky a řekl jim: „Na devátou večer připravte dvě stě vojáků k cestě do Cesareje. Vezměte také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců. 24 Přiveďte mezky pro Pavla a bezpečně ho dopravte k prokurátoru Felixovi.“
25 Potom napsal dopis tohoto znění:
26 Klaudius Lysiáš zdraví vznešeného prokurátora Felixe.
27 Tohoto muže se zmocnili Židé a chtěli ho zabít. Když jsem se dozvěděl, že je to římský občan, zasáhl jsem se svým oddílem a zachránil ho. 28 Protože jsem chtěl zjistit, z čeho jej obviňují, přivedl jsem ho do jejich Velerady. 29 Shledal jsem, že jej obviňují kvůli sporným otázkám jejich Zákona a že nespáchal nic, zač by zasloužil smrt nebo vězení. 30 Když jsem se pak dozvěděl, že se ho chystají úkladně zavraždit, ihned jsem ho odeslal k tobě. Jeho žalobcům jsem přikázal, ať svá obvinění vůči němu přednesou tobě.
31 Vojáci vzali Pavla a podle rozkazu ho v noci odvedli do Antipatridy. 32 Nazítří se vrátili do pevnosti a zanechali ho v doprovodu jezdců. 33 Ti po příjezdu do Cesareje doručili dopis prokurátorovi a předali mu Pavla. 34 Poté, co si dopis přečetl, zeptal se, z které je provincie. Když zjistil, že z Kilikie, 35 řekl: „Vyslechnu tě, jakmile se dostaví tvoji žalobci.“ Zatím ho nechal hlídat v Herodově paláci.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.