Revised Common Lectionary (Complementary)
142 Poučný žalm Davidův.
Jeho modlitba, když byl v jeskyni. [a]
2 K Hospodinu volám s úpěním,
k Hospodinu volám, žadoním!
3 Vylévám před ním svoje starosti,
své trápení mu svěřuji.
4 Na duchu klesám slabostí,
ty ale o mé stezce víš!
Na cestě, kterou se ubírám,
na mě nastražili past.
5 Pohleď k mé pravici, všimni si:
nezná se ke mně ani jediný!
Kdybych chtěl utéci, nemám kam,
nikdo se o mě nestará!
6 K tobě zní moje volání:
Ty, Hospodine, jsi má skrýš,
můj úděl na zemi mezi živými!
7 Vyslechni prosím moje volání –
jsem už úplně zoufalý!
Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají,
jsou příliš silní – na ně nestačím!
8 Vyveď mou duši z vězení,
abych tvé jméno mohl oslavit!
Tehdy mě spravedliví obklopí,
až mi své dobrodiní projevíš.
Panna izraelská padne
5 Slyšte slovo, jež pronáším nad vámi – žalozpěv nad domem Izraele:
2 Panna izraelská padne
a víckrát nevstane.
Opuštěna bude v zemi své,
nikdo ji nezvedne.
3 Toto praví Panovník Hospodin domu Izraele:
Městu, jež vytáhne s tisícem,
jen sto jich zůstane
a tomu, jež se stem vytáhne,
zůstane jen deset.
4 Toto praví Hospodin domu Izraele:
Hledejte mne, ať žijete!
5 Nehledejte Bet-el,
do Gilgalu nechoďte,
do Beer-šeby neputujte.
Gilgal totiž bude vysídlen
a z Bet-elu nic nezbude.
6 Hledejte Hospodina, ať žijete!
Ať se na dům Josefův nevrhne
jak oheň, který stravuje,
který nikdo v Bet-elu uhasit nemůže!
7 Vy ale obracíte právo v pelyněk
a spravedlnost k zemi srážíte.
8 Ten, který stvořil Plejády a Orion,
který obrací stín smrti na jitro
a den pak zase stmívá v noc,
ten, který přivolává mořské vody
a vylévá je na zemi,
má jméno Hospodin.
9 Do zkázy umí vrhnout mocného,
záhuba přijde i na pevnost!
27 Když už těch sedm dní mělo uplynout, uviděli ho v chrámu Židé z Asie. Vzbouřili všechen lid a vrhli se na něj 28 s křikem: „Izraelité, pomozte! To je ten člověk, který všude všechny učí proti tomuto lidu, Zákonu i tomuto místu! Navíc ještě do chrámu přivedl Řeky, aby toto svaté místo poskvrnil!“ 29 (Předtím s ním totiž ve městě viděli Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu.)
30 Byl z toho rozruch po celém městě. Lidé se sběhli, chopili se Pavla a táhli ho ven z chrámu. Dveře se za ním ihned zavřely. 31 Už se ho chystali zabít, když k veliteli římské posádky dorazila zpráva, že se celý Jeruzalém bouří. 32 Ihned vzal vojáky a setníky a seběhl k nim. Jakmile uviděli velitele s vojáky, přestali Pavla bít. 33 Velitel přistoupil, zatkl ho a dal ho spoutat dvěma řetězy. Potom se ptal, kdo to je a co udělal. 34 V davu však jedni křičeli to a druzí ono. Nemohl kvůli hluku zjistit nic jistého, a tak poručil, ať ho odvedou do pevnosti. 35 Po schodišti ho vojáci kvůli násilí davu museli nést. 36 Šla za ním totiž spousta lidí a křičeli: „Pryč s ním!“
37 Když už měl být Pavel zaveden do pevnosti, oslovil velitele: „Mohu s tebou mluvit?“
„Ty umíš řecky?“ odpověděl velitel. 38 „Takže ty nejsi ten Egypťan, který nedávno vzbouřil a odvedl na poušť ty čtyři tisíce hrdlořezů?“
39 „Jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan onoho významného města,“ odvětil Pavel. „Proto tě žádám, dovol mi promluvit k lidu.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.