Revised Common Lectionary (Complementary)

⁷ Potom mi ukázal toto: Pán stál na hradbě s olovnicí, s olovnicí v ruce. ⁸ „Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě Hospodin. „Olovnici,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Pán řekl: „Hle, spouštím olovnici doprostřed svého lidu, Izraele. ^[a] Víckrát už je neušetřím.

Izrael bude vyhnán

¹⁰ Betelský kněz Amaciáš tehdy vzkázal izraelskému králi Jeroboámovi: „Amos proti tobě osnuje spiknutí v samém srdci Izraele. Země nemůže všechny ty jeho řeči snést. ¹¹ Amos totiž říká:

¹² Potom Amaciáš řekl Amosovi: „Seber se, vidoucí, ^[c] a utíkej do Judska! Tam si vydělávej na chleba, prorokuj si tam. ¹³ V Bet-elu už ale víckrát neprorokuj – vždyť je to králova svatyně, je to chrám království!“

¹⁴ Amos na to Amaciášovi odpověděl: „Nebýval jsem prorok ani prorocký učedník – choval jsem dobytek a pěstoval fíky. ¹⁵ Hospodin mě ale vzal od ovcí a řekl mi: ‚Jdi, prorokuj mému lidu, Izraeli.‘

Chvála a sláva

³ Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebesích! ⁴ V něm nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svatí a bezúhonní v lásce. ⁵ Ve své laskavé vůli nás předurčil, abychom skrze Ježíše Krista byli přijati za jeho vlastní. ⁶ Chvála jemu za tu slavnou milost, kterou nás obdařil ve svém Milovaném!

⁷ V něm se nám skrze jeho krev dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství jeho milosti, ⁸ kterou nás štědře zahrnul se vší moudrostí a prozíravostí. ⁹ Ve své laskavosti nám dal poznat tajemství své vůle – předsevzal si, ¹⁰ že až se naplní čas, uskuteční svůj plán a shromáždí všechno na nebi i na zemi do jednoty v Kristu. ¹¹ Právě v něm se i nám dostalo podílu na vyvolení; byli jsme předurčeni podle předsevzetí Toho, který rozhodnutím své vůle působí všechno. ¹² My, kdo jsme složili naději v Kristu, se tedy stáváme jeho chválou a slávou.

¹³ V něm jste i vy (když jste uslyšeli slovo pravdy, totiž evangelium o vaší spáse, a uvěřili mu) byli označeni pečetí zaslíbeného Ducha svatého. ¹⁴ Ten je závdavkem našeho dědictví: zaručuje, že Bůh vykoupí své vlastnictví. Chvála a sláva jemu!

Smrt Jana Křtitele

¹⁴ Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes. ^[a] Říkalo se: ^[b] „Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky.“ ¹⁵ Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ a další: „Je to prorok jako jeden z dávných proroků.“ ¹⁶ Když to Herodes uslyšel, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!“

¹⁷ Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa. ¹⁸ Jan Herodovi říkal: „Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!“ ¹⁹ Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla. ²⁰ Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal.

²¹ Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje. ²² Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“ ²³ Odpřísáhl: „Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království.“

²⁴ Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: „O co mám žádat?“

„O hlavu Jana Křtitele!“ řekla jí matka.

²⁵ A tak hned spěchala za králem a žádala: „Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele.“

²⁶ Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout. ²⁷ Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení ²⁸ a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce. ²⁹ Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.