Revised Common Lectionary (Complementary)
88 Zpívaný žalm synů Korachových. Pro předního zpěváka, k tanci.
Poučná píseň Hemana Ezrachejského.
2 Hospodine, Bože mé spásy,
ve dne i v noci před tebou běduji.
3 Kéž moje modlitba dospěje k tvé tváři,
nakloň své ucho k mému úpění!
4 Duši mám plnou trápení,
můj život se k hrobu nachýlil.
5 Už patřím k těm, kdo do jámy klesají,
jsem jako bojovník síly zbavený!
6 Zanechali mě mezi mrtvými,
jsem jako mrtvoly v hrobě ležící,
na něž si nevzpomeneš nikdy víc –
od tvojí ruky jsou vzdáleni!
7 Shodils mě do jámy nejhlubší,
do nejtemnější propasti.
8 Dolehlo na mě tvé zuření,
svými vlnami jsi mě porazil! séla
9 Přátele ode mě zahnal jsi,
způsobils, že si mě oškliví.
Nemohu uniknout ze svého sevření,
10 oči mi hasnou trápením!
Volám tě, Hospodine, každý den,
k tobě vztahuji ruce své.
11 Budeš snad konat divy pro mrtvé?
Zvednou se stíny ke tvé oslavě? séla
12 Bude se o tvé lásce mluvit ve hrobě
a o tvé věrnosti v záhubě?
13 Copak se ukáže tvůj zázrak v temnotě
a tvá spravedlnost v zemi bez vzpomínek?
14 Já však, Hospodine, k tobě hlas pozvedám,
naproti jde ti má ranní modlitba.
15 Proč jen mě, Hospodine, odmítáš,
proč skrýváš přede mnou svoji tvář?
16 Ztrápený jsem, umírám od mládí;
snáším tvé hrůzy, jsem bezradný.
17 Tvůj prudký hněv se přese mě valí,
zdrcen jsem tvými hrůzami!
18 Pořád mě obkličují jako voda,
zaplavují mě ze všech stran.
19 Přátele i známé jsi ode mě zahnal,
mým společníkem je temnota!
Ezechiášova nemoc
20 V té době Ezechiáš na smrt onemocněl. Prorok Izaiáš, syn Amosův, ho navštívil a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Dej své věci do pořádku, protože umřeš; neuzdravíš se.“
2 Ezechiáš se obrátil tváří ke zdi a modlil se k Hospodinu: 3 „Ach Hospodine, pamatuj prosím, že jsem před tebou žil oddaně a s upřímným srdcem a že jsem dělal, co je v tvých očích správné.“ A Ezechiáš plakal a plakal.
4 Izaiáš ještě ani nevyšel z prostředního nádvoří, když dostal slovo Hospodinovo: 5 „Vrať se a řekni Ezechiášovi, vůdci mého lidu: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl jsem tvé slzy. Hle, uzdravuji tě! Třetího dne vejdeš do Hospodinova chrámu. 6 Přidám ti patnáct let života. Kromě toho vysvobodím tebe i toto město z rukou asyrského krále a budu to město bránit. Udělám to pro sebe a pro svého služebníka Davida.“
7 Izaiáš tenkrát řekl: „Přineste hroudu fíků.“ Přinesli je, přiložili na vřed a Ezechiáš byl uzdraven.
8 Ezechiáš se Izaiáše ptal: „Jaké dostanu znamení, že mě Hospodin uzdraví a že třetího dne vejdu do Hospodinova chrámu?“
9 Izaiáš odpověděl: „Toto je znamení od Hospodina, že vykoná, co ti slíbil: Má stín postoupit o deset stupňů, nebo se má o deset stupňů vrátit?“
10 Ezechiáš řekl: „Je snadnější, aby stín o deset stupňů postoupil. Ať se tedy raději o deset stupňů vrátí.“
11 Prorok Izaiáš pak volal k Hospodinu a ten vrátil stín sestupující po Achazově schodišti o deset stupňů zpět.
Pomoz mé nevíře!
14 Když potom přišel k učedníkům, uviděl kolem nich spoustu lidí a znalce Písma, jak se s nimi dohadují. 15 Jakmile ho všichni v zástupu spatřili, byli ohromeni. Běželi k němu a zdravili ho.
16 „Proč se s nimi dohadujete?“ zeptal se jich Ježíš.
17 „Mistře,“ odpověděl mu jeden ze zástupu, „přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. 18 Kdykoli se ho zmocní, trhá jím a on má pěnu u úst, skřípe zuby a celý ztuhne. Řekl jsem tvým učedníkům, ať toho ducha vyženou, ale nedokázali to!“
19 „Vy nevěřící pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.“ 20 A tak ho k němu přivedli. Jakmile ho chlapec uviděl, hned jím ten duch začal zmítat, až upadl a s pěnou u úst se válel po zemi. 21 Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak dlouho se mu to děje?“
„Od dětství,“ odpověděl. 22 „Často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zabil. Můžeš-li ale něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!“
23 „‚Můžeš-li‘?“ opáčil Ježíš. „Pro věřícího je možné všechno.“
24 „Já věřím!“ zvolal hned chlapcův otec. „Pomoz mé nevíře!“
25 Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, okřikl nečistého ducha: „Němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něj a už do něj nevcházej!“ 26 A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. 27 Když ho ale Ježíš vzal za ruku a zvedl ho, vstal.
28 Jakmile přišel domů, učedníci se ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho my nemohli vyhnat?“
29 Odpověděl jim: „Tento druh démonů nemůže vyjít jinak než skrze modlitbu.“ [a]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.