Revised Common Lectionary (Complementary)
30 Žalm Davidův.
Píseň k posvěcení chrámu.
2 Vyvyšovat tě budu, Hospodine, tys mě pozdvihl,
nenechal jsi mé nepřátele jásat nade mnou!
3 Hospodine, Bože můj,
k tobě jsem volal a tys mě uzdravil.
4 Hospodine, duši mou jsi z hrobu vyvedl,
oživil jsi mě, abych do jámy nepadl!
5 Zpívejte Hospodinu, jeho věrní,
chvalte památku jeho svatosti!
6 Jeho hněv trvá jen pouhou chvíli,
jeho přízeň však celý život provází.
Večerní pláč zůstává přes noc,
ráno jej ale střídá jásání!
7 Když se mi dařilo, říkával jsem si:
„Mně se nikdy nic nestane!“
8 Ve své přízni, Hospodine,
jsi mě jak horu pevně postavil,
když jsi pak ale svou tvář skryl,
byl jsem vyděšen!
9 K tobě, Hospodine, volám,
tebe, Pane můj, prosím o milost.
10 Čemu prospěje prolití mé krve?
K čemu to bude, když padnu do jámy?
Bude snad prach tebe oslavovat?
Bude snad vyprávět o tvé věrnosti?
11 Slyš, Hospodine, smiluj se nade mnou,
prosím, Hospodine, buď můj pomocník!
12 Ty jsi obrátil můj nářek v tanec,
svlékls mi pytlovinu, oděls mě radostí!
13 Proto ti ze srdce zpívám bez ustání,
Hospodine, Bože můj, chválím tě navěky!
Hospodin jednal jako nepřítel
2 Ach, [a] jak Hospodin hněvem zahalil
Dceru sionskou!
Z nebe až na zem zahodil
Izraelovu nádheru.
V den svého hněvu nebral ohledy
na podnož svých nohou.
2 Hospodin bez milosti pohltil
všechny Jákobovy příbytky.
Ve své prchlivosti rozbořil
opevnění Judské dcery.
Porazil k zemi, zneuctil
království i s jeho velmoži!
3 V zuřivém rozhněvání
uťal Izraeli rohy.
Před tváří nepřítele odvrátil
od něj svou pravici.
Vzplanul proti Jákobovi plamenem
jak oheň, jenž vše spaluje.
4 Jako nepřítel napjal luk
s pravicí připravenou k výstřelu.
Jako protivník pobil vše,
co bylo krásné na pohled.
Jak oheň vylil svůj prudký hněv
na stánek Dcery sionské.
5 Hospodin jednal jako nepřítel,
pohltil celý Izrael;
pohltil všechny jeho paláce,
rozbořil jeho opevněnou zeď.
Rozmnožil Dceři judské
žal a zármutek.
6 Zpustošil svůj příbytek jako zahradu,
svůj svatostánek nechal zaniknout.
Hospodin nechal v zapomnění upadnout
svátky i soboty na Sionu;
krále i kněze zavrhl
ve svém rozhořčeném hněvu.
7 Hospodin na svůj oltář zanevřel,
zošklivil si svou svatyni.
Vydal do rukou nepřátel
městské hradby i pevnosti.
V Hospodinově domě byl slyšet křik
jako v den slavnosti.
8 Hospodin pojal rozhodnutí,
že zničí hradby Dcery sionské.
Natáhl šňůru, začal měřit,
odvrátit od zkázy už nedal se.
Hradby i bašty proto naříkaly,
klesly společně.
9 Brány se k zemi zřítily,
když rozlámal a rozbil závory.
Král i velmoži jsou mezi pohany,
Zákon se vytratil.
Také proroci už nemají
od Hospodina žádné vidění.
10 Stařešinové Dcery sionské
sedají mlčky na zemi.
Prachem si hlavu pokryli,
oblečeni do pytloviny.
Jeruzalémské panny
svěsily hlavy k zemi.
11 Pro slzy už sotva vidím,
mé útroby se chvějí.
Srdce mi puká nad ranami,
jež padly na můj lid;
nad tím, že děti, ba i kojenci
klesají v městských ulicích.
12 Svým matkám říkají:
„Kde je jídlo? Kde je pití?“
Hroutí se jako zranění
na městských prostranstvích,
pomalu vypouštějí duši
svým matkám v náručí.
Jde mi o rovnost
8 Bratři, chci, abyste věděli o Boží milosti, které se dostalo církvím v Makedonii. 2 Ačkoli procházeli krutou zkouškou soužením, jejich překypující radost a hluboká chudoba přerostly v úžasnou štědrost. 3 Mohu dosvědčit, že z vlastní vůle dávali, co mohli, ba i víc, než mohli. 4 Snažně nás prosili o tu výsadu, aby se také směli podílet na pomoci svatým. 5 Udělali mnohem více, než jsme doufali – dali sami sebe především Pánu a z Boží vůle také nám.
6 Proto jsme požádali Tita, aby to dílo milosti, které u vás již dříve započal, nyní také dokončil. 7 Když ve všem tolik vynikáte – ve víře, ve slově, v poznání, v největší horlivosti i v lásce, kterou jsme ve vás vzbudili – vynikejte tedy i v tomto díle milosti.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.