Revised Common Lectionary (Complementary)

130 Poutní píseň.

⁴ To je příběh nebe a země, o jejich stvoření.

V Boží zahradě

Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, ⁵ na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu. ⁶ Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch.

⁷ Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka ^[a] a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.

⁸ Hospodin Bůh vysázel v Edenu ^[b] na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval. ⁹ Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla.

¹⁰ Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků. ¹¹ První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato, ¹² a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx. ¹³ Druhá řeka se jmenuje Gíchon; ta obtéká celou zemi Habeš. ¹⁴ Třetí řeka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat.

⁴ Když se začal scházet veliký zástup (neboť lidé z jednotlivých měst proudili za ním), promluvil v podobenství: ⁵ „Vyšel rozsévač, aby rozséval své zrno. A jak rozséval, jedno padlo podél cesty, bylo pošlapáno a sezobali je ptáci. ⁶ Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu. ⁷ Další padlo mezi trní a to rostlo spolu s ním, až je udusilo. ⁸ Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu.“

Když to dořekl, zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“

⁹ Učedníci se ho ptali, co je to za podobenství. ¹⁰ Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, k ostatním ale mluvím v podobenstvích, aby

¹¹ Zrno v tom podobenství je Boží slovo. ¹² Ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, ale potom přichází ďábel a bere jim Slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni. ¹³ Ti na skále jsou ti, kteří slyší Slovo a s radostí je přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří jen dočasně, v době pokušení odpadají. ¹⁴ Zrno, které zapadlo mezi trní, jsou ti, kteří slyšeli, ale pozvolna bývají dušeni starostmi, bohatstvím a rozkošemi tohoto života, takže nedozrají, aby nesli ovoce. ¹⁵ Zrno v dobré zemi jsou ale ti, kteří slyší Slovo, chovají je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.