Revised Common Lectionary (Complementary)
130 Poutní píseň.
Z hlubin, Hospodine, volám tě,
2 Pane můj, prosím vyslyš mě,
k mým prosbám nakloň uši své!
3 Budeš-li, Pane, připomínat viny,
kdo, Hospodine, obstojí?
4 Ty jsi však plný odpuštění,
aby tě lidé v úctě chovali!
5 Spoléhám na Hospodina,
spoléhám celou duší,
v jeho slově skládám naději.
6 Má duše Pána vyhlíží
více než strážní svítání,
než strážní svítání!
7 V Hospodina, Izraeli, skládej naději,
vždyť plný lásky je Hospodin,
plný ochoty tě vykoupit.
8 On sám Izraele vykoupí
ze všech jeho vin!
34 Když Hospodin uslyšel vaše slova, rozhněval se a přísahal: 35 „Žádný z těchto lidí – nikdo z tohoto zlého pokolení – nespatří tu krásnou zem, o níž jsem přísahal, že ji dám vašim otcům. 36 Jedině Káleb, syn Jefunův, ten ji spatří; jemu a jeho synům dám zem, kterou prochodil, neboť se cele vydal Hospodinu.“
37 Kvůli vám se Hospodin rozzlobil i na mne. Řekl: „Ani ty tam nevejdeš! 38 Jozue, syn Nunův, který ti pomáhá, ten tam vejde. Povzbuď ho, neboť on tu zemi dá za dědictví Izraeli. 39 A vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí – vaši synové, kteří dnes ještě nerozeznají dobré a zlé – ti do ní vejdou. Jim ji dám a oni ji obsadí. 40 Vy se však obraťte a táhněte pouští zpět k Rudému moři.“
Nebeský domov
5 Víme, že až ten pozemský stan, v němž přebýváme, bude stržen, máme od Boha věčné stavení v nebi, příbytek, jenž nebyl vytvořen rukama. 2 Proto, dokud jsme v tomto stanu, sténáme touhou ocitnout se už v našem nebeském příbytku – 3 až jej totiž oblečeme, nezůstaneme nazí. 4 Dokud jsme v tomto stanu, sténáme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. 5 Vždyť právě proto nás Bůh stvořil a dal nám Ducha jako záruku!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.