Revised Common Lectionary (Complementary)
78 Poučný žalm Asafův.
I.
Naslouchej, lide můj, mému učení,
slov, která mluvím, všímej si.
2 V podobenstvích k tobě promluvím,
abych ti odhalil dávná tajemství.
3 Slyšeli jsme a sami víme,
co nám vyprávěli naši otcové.
4 Jejich dětem to nezatajíme,
dalšímu pokolení budem vyprávět
o chvále Hospodinově, o jeho síle,
o zázracích, jež učinil.
52 Svůj lid pak vyvedl tak jako ovce,
jako stádo je v poušti provázel.
53 Vodil je bezpečně, takže se neděsili,
nad jejich nepřáteli se vody zavřely.
54 Takto je dovedl až ke své svaté zemi,
k hoře, již dobyl svojí pravicí.
55 Pohany vyhnal před jejich tváří,
losem jim rozdělil jejich dědictví,
izraelské kmeny doma usídlil.
VI.
56 Oni však Boha dráždili a pokoušeli,
na svědectví Nejvyššího nedbali.
57 Zrádně se odvrátili jako otcové jejich,
tak jako křivý luk minuli cíl.
58 Popouzeli ho svými výšinami,
rozzuřili ho svými modlami!
59 Bůh to vše slyšel a ve svém hněvu
Izrael tehdy zcela zavrhl.
60 Tehdy opustil svůj příbytek v Šílu,
stan, v němž mezi lidmi přebýval.
61 Do zajetí dal padnout svoji sílu,
svou slávu nechal v rukou nepřátel.
62 Svůj lid tehdy vydal napospas meči,
na své dědictví se rozhořčil.
63 Jejich mladíky pohltil oheň,
jejich pannám nezazněly písně svatební.
64 Jejich kněží tehdy padali mečem,
jejich vdovy plakat nemohly.
65 Tehdy Pán procitl tak jako ze snu,
jako bojovník, jenž byl vínem rozjařen.
66 Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu,
vydal je věčné pohaně!
VII.
67 Zavrhl sice Josefův stan,
Efraimův kmen si nevybral,
68 Judův kmen ale vyvolil –
horu Sion, kterou si oblíbil.
69 Svatyni jako nebesa si tam postavil
a jako země, již upevnil navěky.
70 Vyvolil svého služebníka Davida,
vzal ho od ovcí v ohradách.
71 Povolal ho od ovcí s jehňaty,
aby pásl Jákoba, jeho lid,
totiž Izrael, jeho dědictví.
72 On je pak pásl se srdcem oddaným,
vodil je dovedností rukou svých.
13 Když nastal večer, přiletěly křepelky a zasypaly tábor. Ráno pak okolo tábora padala rosa. 14 A když rosa přestala padat, hle, na poušti leželo cosi jako drobné lupínky, cosi jako drobné jíní na zemi. 15 Když to synové Izraele spatřili, říkali jeden druhému: Man-hu („Co je to?“). Opravdu nevěděli, co to je.
Mojžíš jim řekl: „To je ten chléb, který vám Hospodin dal za pokrm. 16 Hospodin přikázal toto: ‚Nasbírejte si, kolik kdo potřebuje k jídlu, omer [a] na osobu. Vezměte pro každého, koho máte ve stanu.‘“
17 Synové Izraele tak tedy učinili a nasbírali někdo více, někdo méně. 18 Potom to měřili po omeru. Kdo nasbíral hodně, tomu nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek. Každý nasbíral, kolik potřeboval k jídlu.
19 Mojžíš jim řekl: „Ať si z toho nikdo nenechává na zítřek!“ 20 ale oni Mojžíše neposlechli. Někteří si něco nechali na zítřek, a to jim zčervivělo a zasmrádlo. Mojžíš se proto na ně hněval.
21 A tak to sbírali každé ráno, kolik kdo potřeboval k jídlu (ve slunečním žáru se to totiž rozpouštělo). 22 Šestého dne se pak stalo, že toho pokrmu nasbírali dvakrát více – dva omery na osobu. Všichni vůdcové obce tedy přišli a oznámili to Mojžíšovi. 23 Ten jim řekl: „To je to, o čem Hospodin mluvil. Zítra bude den odpočinku, svatá sobota [b] pro Hospodina. Napečte, co se má péci, a uvařte, co se má vařit. Všechno, co zbude, si nechte do zásoby na zítřek.“
24 A tak si to nechali na zítřek, jak Mojžíš přikázal, a nezasmrádlo to ani v tom nebyli červi. 25 Tehdy Mojžíš řekl: „Snězte to dnes, neboť dnes je Hospodinova sobota; dnes na poli nic nenajdete. 26 Šest dní budete sbírat, ale sedmého dne, v sobotu, nic nebude.“
Hrnčíř a nádoby
19 Možná mi řekneš: „Co mu tedy ještě vadí? Copak se někdo vzepřel jeho vůli?“
20 Ale člověče, kdo vůbec jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?“ [a] 21 Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí. 22 A co když Bůh, ačkoli chtěl projevit svůj hněv a ukázat svou moc, snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, určené ke zničení? 23 Co když chtěl ukázat bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě, 24 totiž na nás, které povolal nejen z Židů, ale i z pohanů?
25 Jak stojí u Ozeáše:
„Ne svůj lid nazvu lidem svým,
nemilovanou budu milovat.“ [b]
26 „Na místě, kde slýchali: ‚Nejste můj lid,‘
syny živého Boha se budou jmenovat.“ [c]
27 Izaiáš pak volá ohledně Izraele:
„I kdyby synů Izraele bylo jak písku v moři,
jen hrstka z nich se zachrání.
28 Hospodin učiní rázný konec,
vykoná svůj soud nad zemí.“ [d]
29 A ještě předtím Izaiáš řekl:
„Kdyby nám Hospodin zástupů
nenechal aspoň símě naživu,
už bychom byli jako Sodoma,
dopadli bychom jako Gomora!“ [e]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.