Revised Common Lectionary (Complementary)
115 Ne nám, ne nám, Hospodine,
ale svému jménu slávu dej
ve své věrnosti a v lásce své!
2 Proč mají říkat pohané:
„Jejich Bůh? Kde je?“
3 Náš Bůh je přece na nebi,
cokoli chce, to učiní!
4 Stříbro a zlato jsou jejich modly,
výtvory rukou člověčích.
5 Ústa mají, a nemluví,
oči mají, a nevidí.
6 Uši mají, a neslyší,
nos mají, a necítí.
7 Ruce mají, a nehmatají,
nohy mají, a nechodí,
ani nehlesnou hrdlem svým!
8 Ať jsou jim podobní ti, kdo je dělají,
i všichni, kdo v ně doufají!
9 Izraeli, na Hospodina spolehni –
pomocník a štít je takových!
10 Dome Áronův, na Hospodina spolehni –
pomocník a štít je takových!
11 Každý, kdo Hospodina ctí, na Hospodina spolehni –
pomocník a štít je takových!
12 Vzpomene si na nás Hospodin
a požehnání udělí:
Požehná domu Izraelovu,
požehná domu Áronovu,
13 požehná těm, kdo Hospodina ctí,
jak malým, tak i velikým!
14 Ať vás Hospodin rozmnoží,
jak vás, tak vaše potomky!
15 Od Hospodina buďte požehnaní –
nebe i zemi on sám učinil!
16 Hospodinu patří nejvyšší nebesa,
zemi však lidem daroval!
17 Mrtví už Hospodina nechválí,
žádní, kdo sestoupili do říše mlčení.
18 My ale Hospodina budem velebit
jak nyní, tak i navěky!
Haleluja!
5 Teprve v čas večerní oběti jsem se ze své trýzně vzpamatoval. Stále ještě v roztrženém rouchu a plášti jsem padl na kolena a vzepjal ruce k Hospodinu, svému Bohu, 6 se slovy:
„Je mi hanba, Bože můj! Stydím se k tobě zvednout tvář, Bože můj! Naše hříchy nám přerostly přes hlavu, naše vina dosáhla k nebi. 7 Ode dnů našich praotců až dodnes hromadíme svou vinu, a tak jsme pro své hříchy i se svými králi a kněžími byli vydáváni do rukou okolních králů. Až dodnes jsme zakoušeli meč, zajetí, plenění i zjevné zostuzení.
8 Teď nám ale Hospodin, náš Bůh, na okamžik daroval milost, takže hrstka z nás vyvázla a směli jsme zakotvit na jeho svatém místě; náš Bůh nám rozjasnil oči a dal nám v našem zotročení maličko pookřát. 9 I když jsme byli otroci, náš Bůh nás v otroctví neopustil. Milostivě nám naklonil krále Persie a dal nám pookřát, abychom vystavěli dům našeho Boha, obnovili jeho trosky a našli útočiště v Judsku a v Jeruzalémě.
10 Teď ale, Bože náš, co máme říci po tom všem? Opustili jsme tvá přikázání, 11 jež jsi nám vydal skrze své služebníky proroky, kteří říkali: ‚Země, kterou jdete obsadit, je poskvrněná nečistotou okolních národů, kteří tu zemi naplnili svými špinavými ohavnostmi od jednoho konce až po druhý. 12 Nevdávejte proto své dcery za jejich syny a své syny nežeňte s jejich dcerami. Nikdy neusilujte o mír s nimi ani o jejich prospěch. Jedině tak budete moci užívat darů této země a zanecháte ji svým synům jako věčné dědictví.‘ [a]
13 Po tom všem, co nás potkalo za naše veliké zločiny a provinění, víme, Bože náš, že jsi nás netrestal, jak bychom za své hříchy zasloužili, ale nechal jsi nás vyváznout. 14 Jak bychom mohli znovu porušovat tvá přikázání a příznit se s těmito národy páchajícími ohavnost? Což by ses na nás nerozhněval a nevyhladil nás do posledního, takže by nikdo nevyvázl a nepřežil?! 15 Hospodine, Bože Izraele, ty jsi spravedlivý. Je nás tu dnes jen hrstka těch, kdo vyvázli. Stojíme před tebou ve svých vinách, s vědomím, že nic takového před tebou neobstojí.“
16 Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě znovu spatříte.“
Úzkost se obrátí v radost
17 Někteří z jeho učedníků se začali jeden druhého ptát: „Co tím chce říci? Prý: ‚Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘ a: ‚Odcházím k Otci.‘ 18 Co tím myslí, když říká: ‚Za okamžik‘? Nevíme, o čem mluví.“
19 Ježíš poznal, že se ho chtěli zeptat, a tak jim řekl: „Dohadujete se o tom, že jsem řekl: ‚Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘? 20 Amen, amen, říkám vám, že budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Budete se trápit, ale vaše úzkost se obrátí v radost. 21 Když žena rodí, zakouší úzkost, protože přišla její chvilka. Poté, co porodí děťátko, ale na trápení zapomene pro radost, že se na svět narodil člověk. 22 I vy teď zakoušíte úzkost, ale až se znovu uvidíme, vaše srdce bude jásat radostí a tu radost vám nikdo nevezme.
23 V ten den se mě nebudete ptát na nic. Amen, amen, říkám vám, že o cokoli poprosíte Otce v mém jménu, to vám dá. 24 Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili. Proste a dostanete, a vaše radost bude dokonalá.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.