Revised Common Lectionary (Complementary)
Světlo národů
49 Poslouchejte mě, ostrovy,
daleké národy, slyšte mě:
Hospodin mě povolal už od narození,
pojmenoval mě už v lůně matčině.
2 Jak ostrý meč má ústa učinil,
v stínu své ruky ukryl mě;
učinil ze mě vybroušený šíp
a schoval si mě do toulce.
3 Řekl mi: „Jsi můj služebník,
Izraeli, v tobě se oslavím.“
4 Odpověděl jsem: „Nadarmo jsem se dřel,
vyčerpal jsem se marně a zbytečně.“
Mé právo je však u Hospodina,
u mého Boha je má odměna.
5 Teď ale praví Hospodin –
ten, který mě v lůně zformoval,
abych byl jeho služebník
a přivedl k němu nazpět Jákoba,
aby se Izrael k němu shromáždil
(takto jsem poctěn před Hospodinovýma očima,
neboť můj Bůh je síla má) –
6 nuže, on praví:
Málo na tom, abys jako můj služebník
obnovil Jákobovy kmeny
a přivedl nazpět ty,
kdo z Izraele přežili.
Světlem národů proto činím tě,
aby má spása obsáhla celý svět.
7 Toto praví Hospodin,
vykupitel Izraele, jeho Svatý,
tomu, jímž lidé pohrdají a národy si ho oškliví,
služebníku vládnoucích:
Králové povstanou, až tě uvidí,
a velmoži se pokloní
kvůli Hospodinu, který je věrný,
Svatému izraelskému, jenž tě vyvolil.
71 Spoléhám na tebe, Hospodine,
kéž nejsem nikdy zahanben!
2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej,
nakloň mi ucho své, zachraň mě!
3 Mou skálou buď, kde měl bych obydlí,
kam přijít bych mohl kdykoli.
Rozhodls přece, že budu v bezpečí –
ty sám jsi mou skálou a pevností!
4 Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy,
ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví!
5 Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí,
na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí!
6 Od svého narození se o tebe opírám,
ty jsi mě vyvedl z lůna matčina –
navždycky patří ti chvála má!
7 Mnozí mě mají za varovné znamení,
ty jsi však moje pevná skrýš.
8 Kéž se má ústa tvou chválou naplní,
abych tě mohl celý den velebit!
9 Nezavrhuj mě, když věkem sešlý jsem,
když síly pozbývám, neopouštěj mě!
10 Vždyť moji nepřátelé mluví proti mně,
ti, kdo mě špehují, spolu radí se.
11 Říkají: „Bůh ho opustil!
Hoňte a chyťte ho –
kdo by ho zachránil?!“
12 Bože, nevzdaluj se mi,
Bože můj, na pomoc pospěš mi!
13 Ať jsou zahanbeni, ať už zmizí
ti, kdo proti mně chrlí žaloby!
Hanbou a potupou ať jsou přikryti
ti, kdo usilují o mé neštěstí!
14 Já zatím budu doufat bez ustání,
chválit tě budu víc a víc.
Bláznivé kázání
18 Ano, pro ty, kdo spějí k záhubě, je poselství kříže bláznovstvím, ale pro nás, kdo docházíme spásy, je to Boží moc. 19 Je přece psáno:
„Zahubím moudrost moudrých,
zavrhnu rozum rozumných.“ [a]
20 Kde zůstal mudrc? Kde je učenec? Kde zůstal světový myslitel? Copak Bůh neobrátil moudrost světa v bláznovství? 21 Bůh se ve své moudrosti nedal světu poznat jejich vlastní moudrostí. Namísto toho se Bohu zalíbilo, že spasí ty, kdo uvěří tomuto bláznivému kázání. 22 Židé požadují zázraky, Řekové hledají moudrost, 23 ale my kážeme Krista ukřižovaného – pro Židy pohoršení, pro pohany bláznovství, 24 ale pro povolané, ať Židy či Řeky, Krista – Boží moc a Boží moudrost. 25 Boží bláznovství je totiž moudřejší než lidé a Boží slabost je silnější než lidé.
26 Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mocných nebo urozených. 27 Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné. 28 Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je, 29 aby se před Bohem nikdo nechlubil.
30 Jen díky němu jste v Kristu Ježíši, který se stal naší moudrostí od Boha, naší spravedlností, posvěcením a vykoupením. 31 A proto, jak je psáno:
„Kdo se chlubí,
ať se chlubí v Hospodinu.“ [b]
Zrno pšenice
20 Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové. 21 Přišli za Filipem, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ 22 Filip o tom šel říci Ondřejovi a společně to pak řekli Ježíšovi.
23 Ježíš jim odpověděl: „Přišla chvíle, kdy má být Syn člověka oslaven. 24 Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu. 25 Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu. 26 Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí. 27 Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli. 28 Otče, oslav své jméno!“
Tehdy z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ 29 Zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: „Zahřmělo.“ Někteří ale říkali: „Mluvil k němu anděl.“
30 Ježíš na to odpověděl: „Ten hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám. 31 Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32 A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“ 33 (Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít.)
34 Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš tu zůstane navěky. Proč tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?“
35 Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde. 36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.“ Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.