Revised Common Lectionary (Complementary)
46 Pro předního zpěváka, vysokým hlasem.
Píseň synů Korachových.
2 Bůh je naše útočiště i síla,
pomoc v úzkostech stále přítomná.
3 Proto se nebudeme bát,
i kdyby se země propadla
a hory hroutily se do moře,
4 i kdyby řvaly jeho bouřlivé vlny
a hory se bořily pod jeho náporem! séla
5 Je řeka, jejíž proud blaží město Boží,
kde svatý příbytek má Nejvyšší.
6 Bůh je v tom městě, nic jím neotřese,
Bůh je ochrání už v ranním svítání!
7 Národy bouří se? Hroutí se říše?
Na jeho povel se země rozplyne!
8 S námi je Hospodin zástupů,
naším útočištěm je Bůh Jákobův! séla
9 Pojďte se podívat, co Hospodin umí,
jak hrozné divy činí na zemi!
10 Ve všech koncích světa boje zastavuje,
láme luky, seká kopí, vozy pálí plamenem.
11 Přestaňte! Vězte, že já jsem Bůh,
svrchovaný jsem mezi národy,
svrchovaný jsem na zemi!
12 S námi je Hospodin zástupů,
naším útočištěm je Bůh Jákobův! séla
Praotcové
Odejdi ze své země
12 Hospodin Bůh řekl Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu.
2 Učiním z tebe veliký národ
a požehnám ti.
Zjednám ti veliké jméno
a budeš požehnáním.
3 Požehnám těm, kdo ti žehnají,
a toho, kdo ti zlořečí, prokleji.
Všechny rodiny země
dojdou požehnání v tobě.“
4 Abram tedy šel, jak mu řekl Hospodin, a šel s ním i Lot. Když odešel z Cháranu, bylo Abramovi sedmdesát pět let. 5 Abram s sebou vzal svou ženu Saraj, svého synovce Lota a všechen majetek, jehož nabyli, i čeleď, kterou získali v Cháranu. Vydali se na cestu do kanaánské země a přišli do ní.
6 Abram procházel tou zemí až k místu zvanému Šechem, až k dubu More. (V zemi tenkrát žili Kananejci.) 7 Tehdy se Abramovi ukázal Hospodin a řekl: „Tuto zem dám tvému semeni.“ Abram tam proto postavil oltář Hospodinu, jenž se mu ukázal.
8 Odtud se přesunul k horám na východ od Bet-elu. Vztyčil svůj stan mezi Bet-elem na západě a Ajem na východě, postavil tam oltář Hospodinu a vzýval Hospodinovo jméno. 9 Potom Abram pokračoval v cestě a putoval na jih, k Negevu.
Zůstaň, jak jsi
17 Ať tedy každý žije, jak mu Pán určil a jak ho Bůh povolal. Toto pravidlo předkládám všem církvím. 18 Kdo byl povolán jako obřezaný, ať se nedělá neobřezaným. Kdo je povolán jako neobřezaný, ať se nedává obřezat. 19 Nezáleží přece na obřízce nebo neobřízce, ale na poslušnosti Božích přikázání. 20 Ať každý zůstává v postavení, ve kterém byl povolán. 21 Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti. Pokud se ale můžeš stát svobodným, určitě toho využij. 22 Koho Pán povolal jako otroka, ten je v Pánu osvobozen. Podobně koho Kristus povolal jako svobodného, ten se stal jeho otrokem. 23 Byli jste draze vykoupeni; nestávejte se lidskými otroky. 24 Bratři, ať každý před Bohem zůstává tak, jak byl povolán.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.