Revised Common Lectionary (Complementary)
89 Poučný žalm Etana Ezrachejského.
I.
2 Hospodine, o tvé lásce chci zpívat napořád,
navěky chci svými ústy tvou věrnost zvěstovat!
3 Tvrdím, že tvá láska má věčné základy,
nebesa jsou potvrzením tvé věrnosti!
4 Ty přece řekl jsi:
„Se svým vyvoleným vstupuji do smlouvy,
svému služebníku Davidovi slibuji:
19 Hospodinu patří naše pavéza,
Svatému izraelskému náš král!
III.
20 Ve vidění jsi kdysi promluvil,
tehdy jsi řekl věrným svým:
„Hrdinovi jsem pomoc udělil,
vybraného z lidu jsem vyvýšil.
21 Našel jsem svého služebníka Davida,
svým svatým olejem jsem ho pomazal.
22 Má ruka jej bude podpírat,
má paže mu bude síly dodávat.
23 Nebude jej moci vydírat nepřítel,
nebude přemožen žádným zlosynem.
24 Jeho protivníky před ním rozdrtím,
ty, kdo jej nenávidí, porazím.
25 Má věrnost a láska bude s ním,
jeho roh se v mém jménu vyvýší.
26 Jeho ruku vložím na moře,
na řekách spočine jeho pravice.
12 Králi Davidovi pak bylo oznámeno: „Hospodin kvůli Boží truhle požehnal dům Obed-edoma i všechno, co má.“ David tedy radostně vykročil, aby nechal Boží truhlu přenést z Obed-edomova domu do Města Davidova. 13 Jakmile ti, kdo nesli Truhlu Hospodinovu, ušli šest kroků, obětoval býka a vykrmené dobytče. 14 David přitom křepčil ze všech sil před Hospodinem, oblečen plátěným efodem. 15 Takto David a celý dům Izraele přinášeli Hospodinovu truhlu, s pokřikem a s troubením na roh.
16 Když Hospodinova truhla vcházela do Města Davidova, Saulova dcera Míkal se dívala z okna. Viděla, jak král David poskakuje a křepčí před Hospodinem, a ve svém srdci jím pohrdla.
17 Když Hospodinovu truhlu přinesli, umístili ji doprostřed stanu, který pro ni David postavil. David pak přinesl před Hospodinem zápalné i pokojné oběti. 18 Poté, co David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů. 19 Podělil také všechen lid, všechno množství Izraele, muže i ženy, každého jedním pecnem chleba, jedním datlovým a jedním rozinkovým koláčem. Všechen lid se pak rozešel, každý k sobě domů.
5 Vždyť kterému z andělů Bůh kdy řekl:
„Ty jsi můj Syn,
já jsem ode dneška Otcem tvým“? [a]
A znovu:
„Já jemu budu otcem
a on mi bude Synem.“ [b]
6 A znovu, když přivádí Prvorozeného na svět, říká:
„Klanějte se mu všichni Boží andělé!“ [c]
7 O andělech sice říká:
„Ze svých poslů činí vichry,
ze svých služebníků plameny,“ [d]
8 ale o Synu říká:
„Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky,
žezlo spravedlnosti je žezlo vlády tvé.
9 Miluješ spravedlnost a zlo nenávidíš;
to proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal
olejem radosti nad společníky tvé.“ [e]
10 A dále:
„Na počátku jsi, Pane, zemi založil,
dílem tvých rukou jsou nebesa.
11 Ona pominou, ty budeš vždy,
všechna se jako šaty obnosí.
12 Svineš je jako plášť
a jako roucho budou změněna,
ty však jsi tentýž –
tvá léta neskončí!“ [f]
13 A kterému z andělů kdy řekl:
„Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele k nohám položím“? [g]
14 Andělé jsou ovšem pouzí služebníci, duchové posílaní sloužit těm, jimž se má dostat spásy.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.