Revised Common Lectionary (Complementary)
Nun
105 Svíce mým krokům je slovo tvé,
svítí mi na cestě.
106 Co jsem odpřisáhl, to také splním,
tvé spravedlivé soudy dodržím.
107 Přespříliš jsem byl pokořen,
svým slovem, Hospodine, obživ mě!
108 Přijmi, Hospodine, vděčné oběti mých rtů
a vyuč mě svým pokynům.
109 I když můj život stále visí na vlásku,
nezapomínám na Zákon tvůj.
110 I když mi ničemové nastražili past,
neopustil jsem tvá pravidla.
111 Tvá svědectví jsou mi věčným dědictvím,
naplňují přece mé srdce radostí.
112 Rozhodl jsem se plnit tvé zákony –
v tom je odplata navěky!
3 V osmnáctém roce své vlády poslal Jošiáš písaře Šafana, syna Acaliášova, syna Mešulamova, do Hospodinova chrámu s pokynem: 4 „Jdi k nejvyššímu knězi, ať spočítá stříbro přinesené do Hospodinova chrámu, které od lidu vybrali strážci prahu. 5 Svěří je mistrům odpovědným za práci na Hospodinově chrámu, aby je vypláceli dělníkům pracujícím na opravě škod v Hospodinově chrámu. 6 Ať je dávají tesařům, stavitelům i zedníkům a nakupují za ně dřevo a tesaný kámen na opravu chrámu. 7 Za vyplacené stříbro od nich není třeba žádat vyúčtování, protože jednají svědomitě.“
8 Velekněz Chilkiáš tehdy ohlásil písaři Šafanovi: „Našel jsem v Hospodinově chrámu Knihu Zákona.“ Předal knihu Šafanovi a ten si v ní četl.
9 Písař Šafan pak šel ke králi a podal mu zprávu: „Tví služebníci vysypali stříbro uložené v chrámu a svěřili je mistrům odpovědným za práci na Hospodinově chrámu.“ 10 Dále písař Šafan králi ohlásil: „Velekněz Chilkiáš mi dal jistou knihu,“ a začal z ní králi číst.
11 Jakmile král uslyšel slova Knihy Zákona, roztrhl své roucho 12 a přikázal knězi Chilkiášovi, Achikamovi, synu Šafanovu, Achborovi, synu Michajášovu, písaři Šafanovi a královskému služebníku Asajášovi: 13 „Jděte se za mě, za lid a za celé Judsko dotazovat Hospodina ohledně slov této nalezené knihy. Hospodin proti nám plane velikým hněvem, neboť naši otcové neposlouchali slova této knihy a neřídili se vším, co je v ní o nás psáno.“
14 Kněz Chilkiáš, Achikam, Achbor, Šafan i Asajáš tedy šli za prorokyní Chuldou, ženou Šaluma, syna Tikvy, syna Charchasova, strážce rouch. Bydlela v jeruzalémském Novém městě. Když s ní o tom promluvili, 15 odpověděla: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Povězte muži, který vás ke mně poslal: 16 Tak praví Hospodin – Hle, na toto místo i na jeho obyvatele dopustím všechna neštěstí, všechna slova té knihy, kterou judský král četl. 17 Protože mě opustili, pálili kadidlo cizím bohům a popouzeli mě veškerým dílem svých rukou, vzplanul proti tomuto místu můj neutuchající hněv!‘
18 Odpovězte judskému králi, který vás poslal dotazovat se Hospodina: ‚Tak praví Hospodin, Bůh Izraele ohledně slov, která jsi slyšel: 19 Když jsi uslyšel, jak jsem o tomto místu a jeho obyvatelích prohlásil, že na ně přijde zkáza a prokletí, nezatvrdil jsi své srdce, ale ponížil ses před Hospodinem; roztrhl jsi své roucho a plakals přede mnou. Proto jsem tě také vyslyšel, praví Hospodin. 20 Hle, připojím tě k tvým předkům a budeš uložen do hrobu v pokoji. Tvé oči nespatří nic z toho neštěstí, které na toto místo dopustím.‘“
S touto zprávou se tedy vrátili ke králi.
2 Bůh nezavrhl svůj lid, který odedávna znal. Znáte přece vyprávění Písma o tom, jak si Eliáš Bohu stěžoval na Izrael: 3 „Pane, tvé proroky pobili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a i mně usilují o život!“ [a] 4 Jak mu tehdy Bůh odpověděl? „Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří neklekali před Baalem.“ [b] 5 Stejně tak i nyní zůstala hrstka vyvolených milostí. 6 Je to díky milosti, ne díky skutkům – jinak by milost už nebyla milost.
7 Co dodat? Izrael stále nenašel to, co hledá. Vyvolení toho dosáhli, ale ostatní byli zatvrzeni. 8 Jak je psáno:
„Bůh otupil jejich ducha:
jejich oči dodnes nevidí,
jejich uši neslyší.“ [c]
9 A David říká:
„Jejich stůl ať se jim stane léčkou a pastí,
kamenem úrazu a odplatou.
10 Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli,
a jejich záda sehni navždycky.“ [d]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.