Revised Common Lectionary (Complementary)
72 Pro Šalomouna.
Obdař, Bože, krále svým soudem,
svou spravedlnost dej synu královu!
2 Ať soudí tvůj lid spravedlivě,
všechny tvé chudé po právu.
3 Ať hory přinesou lidu blahobyt,
pahorky ať spravedlnost skýtají.
4 Ať chudé v tvém lidu král obhájí,
děti ubožáka ať ochrání
a jejich utlačovatele rozdrtí!
5 Ať žije dál [a] po všechna pokolení,
dokud slunce a měsíc trvají.
6 Ať je jak déšť, co na louku se snáší,
a jako liják, jenž zemi napájí.
7 Ať v jeho dnech vzkvétá spravedlivý
a rozhojní se blahobyt,
až dokud měsíc nezmizí.
8 Ať panuje od moře až k moři,
od řeky Eufrat po světa kraj.
9 Ať se mu klaní obyvatelé pouští,
jeho nepřátelé ať lížou prach!
10 Ať mu králové z ostrovů i moří složí pocty,
králové Sáby i Šeby ať mu dary přinesou.
11 Ať se mu všichni králové klaní,
všechny národy ať slouží mu!
12 Chudáka v jeho křiku jistě vysvobodí
a také ubožáka, jenž nemá pomoci.
13 S nebohým chudákem bude mít soucit,
život chudákům zachrání.
14 Vysvobodí je od křivdy a vydírání,
jejich krev totiž draze cení si!
15 Ať žije král,
zlato ze Sáby ať mu dávají!
Ať se za něho stále modlí,
celý den ať mu žehnají!
16 Ať hojnost obilí je vždy v zemi,
dokonce na horských vrcholcích!
Ať jeho klasy jak Libanon se vlní,
jeho města ať kvetou jak tráva na poli!
17 Ať jeho jméno trvá navěky,
dlouho jak slunce ať jeho věhlas vydrží!
Ať jsou v něm požehnány všechny národy, [b]
za blaženého ať jej prohlásí!
18 Ať je požehnán Hospodin Bůh, Bůh izraelský,
ten, který jediný divy působí!
19 Jeho slavné jméno ať je požehnané navěky,
jeho slávy ať je plná celá zem!
Amen! Amen!
20 Zde končí modlitby Davida, syna Jišajova.
Hořící keř
3 Mojžíš zatím pásl ovce svého tchána, midiánského kněze Jetra. Jednou, když vedl stádo hluboko do pouště, přišel až k Boží hoře Oréb. [a] 2 Vtom se mu v ohnivém plameni z prostředku keře ukázal Hospodinův anděl. Mojžíš se podíval a hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován. 3 Řekl si tedy: „Musím tam přece jít, abych viděl tu velikou podívanou – jak to, že ten keř neshoří!“
4 Když Hospodin viděl, že se Mojžíš přichází podívat, zavolal na něj Bůh z prostředku keře: „Mojžíši! Mojžíši!“
„Zde jsem,“ odpověděl Mojžíš.
5 Na to mu řekl: „Nepřibližuj se! Zuj si obuv z nohou, neboť místo, na němž stojíš, je svatá půda.“
23 Vírou byl Mojžíš po narození tři měsíce ukrýván svými rodiči. Když viděli, jak je to dítě krásné, [a] nenechali se zastrašit královým rozkazem.
24 Vírou se Mojžíš, jakmile dospěl, zřekl postavení faraonova vnuka. 25 Dal přednost útrapám Božího lidu před pomíjivým hříšným požitkem. 26 Kristova potupa mu byla dražší než všechny egyptské poklady, neboť se díval až k odplatě. 27 Vírou opustil Egypt a nedal se zastrašit královým hněvem. Vytrval, jako by viděl Neviditelného. 28 Vírou slavil Hod beránka a skropení krví, takže se jich zhoubce prvorozených nedotkl.
29 Vírou přešli Rudé moře jako po suché zemi; když se však o to pokusili Egypťané, zmizeli v hlubině.
30 Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli sedm dní.
31 Vírou nevěstka Rachab pokojně přijala špehy, a tak nezahynula s neposlušnými.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.