Revised Common Lectionary (Complementary)
20 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
2 Kéž tě Hospodin vyslyší v den soužení,
jméno Boha Jákobova kéž tě ochrání!
3 Kéž ti sešle pomoc ze své svatyně,
ze Sionu kéž tě podepře!
4 Kéž si vzpomene na všechny tvé oběti,
tvé zápaly kéž v popel obrátí! séla
5 Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží,
všechny tvé úmysly kéž naplní!
6 Kéž z tvého vítězství se můžem radovat,
ve jménu našeho Boha prapory nechat vlát!
Kéž ti Hospodin splní všechna tvá přání!
7 Teď vím, že Hospodin svého pomazaného zachrání,
ze své svatyně v nebi jej vyslyší,
svou mocnou pravicí dá mu vítězství!
8 Jedni ve vozy, jiní zas v koně doufají,
nám je nadějí náš Bůh – má jméno Hospodin!
9 Oni klesají a hroutí se,
my však stojíme pevně a nehnutě.
10 Hospodine, dej králi vítězství,
kdykoli voláme, nás slyš!
5 Jednou v noci se Šalomounovi v Gibeonu zjevil Hospodin. „Žádej mě o cokoli a dám ti to,“ řekl mu Bůh ve snu.
6 Šalomoun odpověděl: „Prokázal jsi mému otci Davidovi velikou přízeň, neboť žil před tebou věrně a spravedlivě a s upřímným srdcem stál při tobě. Tuto velikou přízeň jsi mu zachoval, když jsi dal, aby jeho syn seděl na jeho trůnu, jak tomu dnes je. 7 Hospodine, Bože můj, ty jsi učinil svého služebníka králem po mém otci Davidovi. Já jsem ale velmi mladý a nezkušený ve vedení. 8 Tvůj služebník je přitom obklopen tvým vyvoleným lidem, lidem tak velikým, že ho nelze sepsat ani spočítat. 9 Dej tedy svému služebníku chápavé srdce, aby dokázal soudit tvůj lid a rozlišovat dobro od zla. Kdo by jinak mohl soudit tento tvůj nesmírný lid?“
10 Hospodinu se líbilo, že Šalomoun žádal právě o to. 11 Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal právě o to – nežádal jsi dlouhý život, nežádal jsi bohatství, nežádal jsi ani smrt svých nepřátel, ale žádal jsi rozum schopný soudu – 12 proto udělám, co jsi řekl. Dám ti moudré a rozumné srdce, takže ti nebude rovného v minulosti ani v budoucnu. 13 K tomu ti přidám i to, oč jsi nežádal: bohatství a slávu, takže ti po všechny tvé dny nebude mezi králi rovného. 14 A budeš-li chodit po mých cestách a dbát na mé zákony a nařízení, jako to dělal tvůj otec David, dám ti dlouhý život.“
Já jsem
12 Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“
13 Farizeové mu namítli: „Svědčíš sám o sobě, tvé svědectví neplatí.“
14 Ježíš jim odpověděl: „Ačkoli svědčím sám o sobě, mé svědectví platí, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud přicházím ani kam jdu. 15 Vy soudíte tělesně, já nesoudím nikoho. 16 A i kdybych soudil, můj soud je pravdivý, neboť nejsem sám, ale je se mnou Otec, který mě poslal. 17 Ve vašem Zákoně je psáno, že svědectví dvou lidí je pravé. [a] 18 Svědčím sám o sobě a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“
19 Říkali mu tedy: „Kde je ten tvůj otec?“
Ježíš odpověděl: „Neznáte mě ani mého Otce. Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.