Revised Common Lectionary (Complementary)

124 Davidova poutní píseň.

Nový začátek

8 Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila. ² Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala. ³ Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla.

⁴ Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat. ⁵ Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.

⁶ Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal, ⁷ a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla. ⁸ Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země. ⁹ Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy. ¹⁰ Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. ¹¹ Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země. ¹² Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila.

¹³ Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal. ¹⁴ Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá.

¹⁵ Tehdy Bůh k Noemovi promluvil: ¹⁶ „Vyjdi z archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. ¹⁷ Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe – veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí.“

¹⁸ Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. ¹⁹ Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí.

Mrtví hříchu a živí Bohu

6 Co na to řekneme? Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost? ² V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli? ³ Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? ⁴ Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života.

⁵ Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení. ⁶ Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu. ⁷ (Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.) ⁸ Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít. ⁹ Víme, že Kristus vstal z mrtvých a už nikdy nezemře – smrt nad ním už nemá moc. ¹⁰ Svou smrtí jednou provždy zemřel hříchu, ale teď žije a jeho život patří Bohu. ¹¹ Stejně tak se i vy považujte za mrtvé hříchu a živé Bohu v Kristu Ježíši.