Revised Common Lectionary (Complementary)
17 Modlitba Davidova.
Slyš, Hospodine, mou spravedlivou při,
mému volání popřej sluch,
vyslechni moji modlitbu –
vychází ze rtů bezelstných.
2 Od tebe samého ať vyjde můj soud,
tvé oči na právo ať dohlédnou!
3 Zkoumals mé srdce, v noci s’ mě prověřil,
tříbils mě a nenalezl nic.
Myšlením ani ústy jsem nehřešil,
4 tak jak to lidé běžně dělají.
Pro slovo, jež vyšlo ze tvých rtů,
varoval jsem se cest zločinců.
5 Mé kroky se držely tvých šlépějí,
mé nohy neklesly.
6 K tobě volám, Bože, ty mi odpovíš,
své ucho nakloň mi, má slova slyš!
7 Svou lásku, Zachránce, prokaž svou pravicí
těm, kdo před útočníky k tobě prchají!
8 Jak zřítelnici oka mě opatruj,
ve stínu tvých křídel kéž úkryt naleznu
9 před ničemy, kteří mě chtějí napadnout,
před smrtelnými nepřáteli všude okolo!
Juda a Támar
38 Někdy v té době se Juda oddělil od svých bratrů a uchýlil se k adulamskému muži jménem Chíra. 2 Tam Juda uviděl dceru jistého Kananejce jménem Šua; vzal si ji tedy a spal s ní. 3 Ona počala, porodila syna a dala mu jméno Er. 4 Počala znovu, porodila syna a dala mu jméno Onan. 5 Potom porodila ještě dalšího syna a dala mu jméno Šela. A když ho porodila, byl Juda v Kezíbu.
6 Juda pak svému prvorozenému Erovi vybral manželku jménem Támar. 7 Er, Judův prvorozený, však byl Hospodinu odporný a Hospodin ho nechal zemřít.
8 Juda tedy řekl Onanovi: „Spi s manželkou svého bratra. Splň švagrovskou povinnost a vzbuď svému bratru potomka.“ 9 Onan však věděl, že by ten potomek nebyl jeho. Kdykoli proto spal s manželkou svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratrovi nedal potomka. 10 To, co dělal, však bylo Hospodinu odporné, a tak nechal zemřít i jeho.
11 Tehdy Juda řekl své snaše Támar: „Zůstaň jako vdova v domě svého otce, dokud nedospěje můj syn Šela.“ (Řekl si totiž: „Aby snad nezemřel jako jeho bratři.“) Támar tedy odešla a zůstala v domě svého otce.
12 Po dlouhé době Judova manželka, dcera Šuova, zemřela. Když se Juda po její smrti utěšil, odešel se svým adulamským přítelem Chírou na slavnost stříhání svých ovcí do Timny.
13 Támar bylo oznámeno: „Hle, tvůj tchán jde vzhůru do Timny stříhat své ovce.“ 14 Odložila tedy své vdovské šaty, vzala si závoj a zahalila se. Potom si sedla u vstupu do Enajim, což je po cestě do Timny. (Viděla totiž, že Šela je dospělý a že za něj nebyla provdána.)
15 A když ji Juda uviděl, považoval ji za nevěstku, neboť měla zahalenou tvář. 16 Uchýlil se tedy cestou k ní a řekl: „Chci se s tebou vyspat.“ (Nevěděl totiž, že je to jeho snacha.)
Zeptala se: „Co mi za to dáš?“
17 Odpověděl: „Pošlu ti kůzle ze svého stáda.“
Ona na to: „Než je pošleš, musíš dát něco do zástavy.“
18 Zeptal se: „Co ti mám dát do zástavy?“
Odpověděla: „Své pečetidlo, šňůru a hůl, co máš v ruce.“ Dal jí to, vyspal se s ní a ona otěhotněla. 19 Potom vstala a odešla, odložila závoj a oblékla si své vdovské šaty.
20 Juda poslal to kůzle po svém adulamském příteli. Měl od té ženy vyzvednout zástavu, ale nemohl ji najít. 21 Vyptával se místních mužů: „Kde je ta prostitutka, co seděla v Enajim u cesty?“
Řekli mu ale: „Tady žádná prostitutka nikdy nebyla.“
22 A tak se vrátil k Judovi se slovy: „Nemohl jsem ji najít. Místní muži mi navíc řekli, že tam žádná prostitutka nikdy nebyla.“
23 Juda odpověděl: „Ať si to tedy nechá, abychom neměli ostudu. To kůzle jsem jí přece poslal, ale tys ji nemohl najít.“
24 Asi za tři měsíce bylo Judovi oznámeno: „Tvoje snacha Támar se zachovala jako nevěstka! Dokonce už je z toho smilstva těhotná!“
Juda řekl: „Vyveďte ji ven, ať je upálena!“
25 Už ji vedli, když vtom poslala svému tchánovi vzkaz: „Jsem těhotná s mužem, jemuž patří tyto věci!“ Dodala: „Poznej prosím, čí je toto pečetidlo, šňůra a hůl.“
26 Když Juda ty věci poznal, zvolal: „Ona je spravedlivější než já – vždyť jsem ji nechtěl provdat za svého syna Šelu!“ A víckrát s ní už nespal.
10 Prokurátor tedy pokynul k Pavlovi a ten se ujal slova: „Vím, že náš národ spravuješ již řadu let, a tak se budu hájit s klidnou myslí. 11 Jak si můžeš ověřit, v Jeruzalémě, kam jsem přišel uctívat Boha, jsem nepobyl více než dvanáct dní. 12 Nikdo mě neviděl hádat se s někým v chrámu nebo podněcovat davy, ať už v synagogách, nebo ve městě. 13 To, z čeho mě tu obviňují, nemohou nijak prokázat.
14 Přiznávám však před tebou, že sloužím Bohu našich otců jako stoupenec té Cesty, kterou oni nazývají sektou. Věřím všemu, co je psáno v Zákoně a v Prorocích, 15 a mám v Bohu naději, kterou chovají i oni, že nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých. 16 Proto se snažím, abych měl vždy čisté svědomí před Bohem i před lidmi.
17 Po letech jsem se vrátil do Jeruzaléma, abych svému národu přinesl dary pro chudé a oběti. 18 Někteří Židé z Asie mě zastihli v chrámu, když jsem se bez davu a hluku podrobil očistnému obřadu. 19 Pokud proti mně něco mají, měli by tu stát před tebou a žalovat mě. 20 Anebo ať řeknou zde tito, jaký zločin na mě našli, když jsem stál před Veleradou. 21 Snad šlo o to jediné, co jsem mezi nimi zvolal: ‚Dnes jsem před vámi souzen kvůli vzkříšení z mrtvých!‘“
22 Felix (který o té Cestě leccos věděl) pak případ odročil: „Rozhodnu vaši při, až se dostaví velitel Lysiáš.“ 23 Pak poručil setníkovi, který Pavla střežil, ať mu ulehčí vazbu a nikomu z jeho přátel ať nebrání postarat se o něj.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.