Revised Common Lectionary (Complementary)
3 Žalm Davidův, když utíkal před svým synem Abšalomem. [a]
2 Kolik jen, Hospodine, je mých nepřátel,
kolik jich povstává proti mně!
3 Kolik jich říká o mém životě:
„Od Boha žádnou pomoc nečekej!“ séla [b]
4 Ty však, Hospodine, jsi okolo mě štít,
ty, Slávo má, mou hlavu povznášíš.
5 K Hospodinu jsem volal ze všech sil,
ze své svaté hory pak ke mně promluvil. séla
6 Uléhám ke spánku, vstanu zas –
Hospodin sám mě podpírá!
7 Z tisícihlavých šiků nemám strach,
i když mě svírají ze všech stran.
8 Povstaň, Hospodine!
Zachraň mě, Bože můj!
Rozbij čelisti všech mých nepřátel,
zvyrážej zuby ničemů!
9 Hospodinovo je vítězství,
na tvém lidu tvé požehnání. séla
12 Běda tomu, kdo staví město na krvi,
kdo zakládá obec příkořím! [a]
13 Copak Hospodin zástupů neurčil,
že dřina národů přijde do ohně,
že se namáhají zbytečně? [b]
14 Celou zemi totiž naplní
poznání slávy Hospodinovy,
tak jako vody naplňují moře. [c]
15 Běda tomu, kdo dává pít svému bližnímu,
kdo jej opíjí z číše svého hněvu,
aby se díval na jeho nahotu!
16 Ne slávou, ale hanbou budeš opilý.
Teď pij ty; ukaž, jak jsi neobřezaný!
Blíží se k tobě kalich z pravice Hospodinovy;
ne slávou, ale zvratky budeš pokrytý.
17 Tvé násilí na Libanonu tě zavalí,
tvé vybíjení zvířat tě bude děsit –
za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi
i město se všemi obyvateli.
18 Na co je modla, kterou někdo vytesal,
odlitá socha, jež vyučuje klam?
Ve vlastní dílo věří, kdo ji vytvořil,
dělá si bůžky, kteří mluvit neumí.
19 Běda tomu, kdo říká dřevu: „Vstávej!“
kdo prosí němý kámen: „Probuď se!“
Může ta věc být jeho učitel?
Hle, je to obloženo zlatem a stříbrem,
ducha v tom ale nenajdeš.
20 Hospodin je ale ve svém svatém chrámě –
ať před ním zmlkne celá zem!
Doupě lupičů
12 Když druhého dne vycházeli z Betanie, Ježíš dostal hlad. 13 Zdálky uviděl fíkovník s listím, a tak šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. Když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků. 14 Řekl mu: „Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!“ A jeho učedníci to slyšeli.
Boží víra
20 Když pak šli ráno zase kolem toho fíkovníku, uviděli, že od kořenů uschl. 21 Petr se tehdy rozpomněl a zvolal: „Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!“
22 Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru. 23 Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to. 24 Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.