Revised Common Lectionary (Complementary)
37 Žalm Davidův. [a]
Nezlob se kvůli zlosynům,
nezáviď těm, kdo křivdu působí –
2 vždyť jako tráva uschnou znenadání,
jak jarní zeleň uvadnou!
3 Spoléhej na Hospodina, konej dobro,
obývej zemi a žij v bezpečí.
4 V Hospodinu měj svoji rozkoš –
on touhy tvého srdce naplní!
5 Hospodinu svěř svoji cestu,
doufej v něj a on to učiní:
6 vyvede tvou spravedlnost na denní světlo,
tvou nevinu na slunce polední.
7 Zůstávej v klidu před Hospodinem,
trpělivě na něj vyčkávej.
Nezlob se, když někdo slaví úspěch,
když někdo provádí, co si umane.
8 Vyhni se hněvu, zanech zášti,
nezlob se, vždyť to jen uškodí.
9 Bídáci přece budou vymýceni,
doufající v Hospodina však zemi obdrží.
10 Za malou chvíli ničema zmizí,
ohlédneš se po něm, a už tu nebude.
11 Pokorní ale obdrží zemi,
rozkoš naleznou v hojnosti pokoje.
39 Od Hospodina je záchrana spravedlivých,
on je jim silou v čase soužení.
40 Hospodin je jim pomocí a vysvobozením,
zachrání je před ničemy,
vysvobodí je, vždyť v něho doufají!
18 Nato k němu Juda přistoupil se slovy: „Odpusť, pane můj, dovol prosím svému služebníku promluvit slovo k pánovým uším. Nehněvej se prosím na svého služebníka – jsi přece jako sám farao! 19 Když se můj pán zeptal svých služebníků: ‚Máte otce nebo bratra?‘ 20 řekli jsme: ‚Pane, máme starého otce a malého bratra, dítě, jež zplodil ve svém stáří. Jeho bratr je mrtev. Zůstal z dětí své matky sám a otec ho velmi miluje.‘
21 Tehdy jsi svým služebníkům řekl: ‚Přiveďte ho ke mně, ať ho vidím na vlastní oči.‘ 22 Odpověděli jsme: ‚Pane, ten chlapec nemůže opustit svého otce. Když ho opustí, otec zemře!‘ 23 Ty jsi však svým služebníkům řekl: ‚Nepřijde-li s vámi váš nejmladší bratr, nechoďte mi už nikdy na oči!‘ 24 A tak jsme se vrátili ke tvému služebníku, našemu otci, a vyprávěli mu slova mého pána.
25 Když potom náš otec řekl: ‚Jděte nám znovu koupit něco k jídlu,‘ 26 odpověděli jsme: ‚Nemůžeme jít! Půjdeme, jen když s námi bude náš nejmladší bratr. Když s námi náš nejmladší bratr nebude, nesmíme tomu muži na oči.‘
27 Tvůj služebník, náš otec, nám na to řekl: ‚Sami víte, že mi má manželka porodila dva syny. 28 Jeden mi odešel. Rozsápán, ach, je rozsápán! naříkal jsem a víckrát jsem ho nespatřil. 29 Vezmete-li mi také tohoto a přihodí-li se mu něco zlého, přivedete mé šediny tím neštěstím do hrobu!‘
30 Což teď mohu přijít ke tvému služebníku, svému otci, bez chlapce, na němž on lpí celou duší? 31 Až uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak přivedeme šediny tvého služebníka, našeho otce, zármutkem do hrobu. 32 Pane můj, osobně jsem se za toho chlapce svému otci zaručil. Řekl jsem: ‚Nepřivedu-li ho k tobě, ať za to před tebou nesu věčnou vinu!‘
33 Prosím, pane můj, ať tu mohu zůstat jako tvůj otrok místo toho chlapce, a chlapec ať prosím odejde se svými bratry! 34 Jak bych se mohl ke svému otci vrátit bez chlapce? Což bych se mohl dívat na neštěstí, jež by mého otce postihlo?!“
57 A proč ani sami nepoznáte, co je správné? 58 Když jdeš se svým odpůrcem k vrchnosti, snaž se s ním cestou vypořádat. Jinak tě potáhne k soudci, soudce tě vydá biřici a biřic tě vsadí do vězení. 59 Říkám ti: Nikdy odtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.