Revised Common Lectionary (Complementary)

120 Poutní píseň.

Nový začátek

Kýrův edikt

1 Prvního roku perského krále Kýra ^[a] se naplnilo Hospodinovo slovo řečené ústy Jeremiáše. ^[b] Hospodin podnítil ducha perského krále Kýra, aby po celé své říši dal rozhlásit slovem i písmem:

² Tak praví Kýros, král perský: Hospodin, Bůh nebes, jenž mi dal všechna království země, mi uložil, abych mu vystavěl dům v judském Jeruzalémě. ³ Kdokoli mezi vámi patří k jeho lidu, Bůh buď s ním. Smíte odejít do Jeruzaléma v Judsku a stavět tam dům Hospodinu, Bohu Izraele, Bohu, který je v Jeruzalémě. ⁴ Kdokoli z jeho vyhnanců bude potřebovat pomoc k návratu, nechť jej obyvatelé v místě jeho bydliště podpoří stříbrem i zlatem, zbožím a dobytkem spolu s dobrovolnou obětí pro dům Boha, který je v Jeruzalémě.

⁵ Představitelé otcovských rodů Judy a Benjamína, stejně jako kněží a levité i všichni, jejichž ducha Hospodin probudil, se tedy vydali stavět Hospodinův chrám v Jeruzalémě. ⁶ Všichni z jejich okolí je vybavili stříbrnými a zlatými předměty, zbožím a dobytkem i drahocennostmi a k tomu přidali své dobrovolné oběti.

⁷ Sám král Kýros vydal předměty z Hospodinova domu, které Nabukadnezar přinesl z Jeruzaléma ^[c] a které uložil v chrámu svého boha. ⁸ Perský král Kýros je svěřil pokladníku Mitredatovi, který je podle seznamu předal judskému knížeti Šešbacarovi.

⁹ Zde je jejich výčet:

nádoby zlaté 30

nádoby stříbrné 1 000

síta 29

¹⁰ mísy zlaté 30

mísy stříbrné dvojité 410

nádoby ostatní 1 000.

¹¹ Celkem to bylo 5 400 zlatých a stříbrných předmětů. To vše přinesl Šešbacar s sebou, když se vyhnanci vraceli z Babylonu do Jeruzaléma.

V něm je „ano“

¹² Naší chloubou je svědectví našeho svědomí, že jsme na světě a zvláště u vás žili v ryzosti ^[a] a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti. ¹³ Nepíšeme vám přece nic než to, co čtete a čemu rozumíte. Doufám, že jednou porozumíte dokonale ¹⁴ (tak jako nám zatím rozumíte zčásti), že v den Pána Ježíše budeme vaší chloubou právě tak jako vy naší.

¹⁵ V této jistotě jsem k vám už dříve chtěl přijít, abyste přijali další milost. ¹⁶ Přes vás jsem chtěl jít do Makedonie a z Makedonie se zase vrátit k vám, abyste mě vypravili do Judska. ¹⁷ Myslíte, že jsem to rozhodnutí nemyslel vážně? Nebo že se rozhoduji tělesně, takže říkám „ano, ano“ a zároveň „ne, ne“?

¹⁸ Jakože je Bůh pravdomluvný, naše řeč k vám nebyla „ano a ne“. ^{[b] 19} Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás já, Silvanus ^[c] a Timoteus zvěstovali, přece nebyl „ano a ne“. V něm bylo a je pouze „ano“!