Revised Common Lectionary (Complementary)
56 Pro předního zpěváka, na nápěv „Tiché holubice v dálavách“.
Zlatý zpěv Davidův, když ho Filištíni zajali v Gatu. [a]
2 Smiluj se, Bože, lidé mě deptají,
bojovníci na mě každý den útočí.
3 Každý den deptají mě moji protivníci,
tak mnozí proti mně pyšně bojují.
4 Kdykoli bojím se,
v tobě mám naději!
5 V Bohu, jehož slovo chválím,
v Bohu mám naději.
Proto se nebojím,
co by mi udělal smrtelník!
6 Každý den má slova překrucují,
přemýšlejí stále, jak mi uškodit.
7 Číhají tajně, sledují mé kroky,
po mém životě už se sápají.
8 Copak uniknou se svou hanebností?
Svým hněvem, Bože, smeť ty pohany!
9 Ty vedeš v patrnosti každý můj útěk,
mé slzy schovej do své lahvice –
ty sám víš nejlépe, kolik jich je!
10 Nazpátek stáhnou se moji nepřátelé,
když k tobě zavolám – v ten den.
Vím totiž jedno: Bůh se mnou je!
11 V Bohu, jehož slovo chválím,
v Hospodinu, jehož slovo chválím,
12 v Bohu mám naději.
Proto se nebojím,
co by mi člověk učinil!
13 Tobě jsem, Bože, složil sliby,
tobě přinesu vděčné oběti.
14 Vždyť jsi mě zachránil od smrti,
mé nohy od zvrtnutí,
abych směl před Bohem stále chodit
ve světle, mezi živými!
8 Tehdy dostal slovo Hospodinovo: 9 „Vstaň, jdi do Sarepty Sidonské a zůstaň tam. Hle, přikázal jsem jedné tamější vdově, aby tě živila.“ 10 Vstal tedy a vydal se do Sarepty.
Přišel k městské bráně a hle, jakási vdova tam právě sbírala dříví. „Přinesla bys mi trochu vody ve džbánku?“ zavolal na ni. „Chtěl bych se napít.“ 11 A když otočila, že pro ni půjde, zavolal za ní: „Přines mi prosím také kousek chleba.“
12 Na to mu odpověděla: „Jakože je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám ani kousek. Mouky je ve džbánu jen tak na dlaň a v láhvi jen troška oleje. Nasbírám teď trochu dříví a půjdu to připravit sobě a synovi. Sníme to a umřeme.“
13 „Neboj se,“ řekl jí Eliáš. „Jdi, udělej, cos řekla, ale nejdřív mi z toho připrav chlebovou placku a dones mi ji. Potom připravíš jídlo sobě a synovi. 14 Neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Mouka z toho džbánu nedojde a oleje z láhve neubude až do dne, kdy Hospodin sešle na zem déšť.‘“
15 Šla tedy a udělala, jak Eliáš řekl. Ona i její dům pak měli dlouho co jíst. 16 Mouka ve džbánu nedocházela a olej v láhvi neubýval, přesně jak řekl Hospodin skrze proroka Eliáše.
6 O moudrosti mluvíme mezi dospělými, ovšem není to moudrost současného světa ani jeho pomíjivých vůdců. 7 My mluvíme o tajemné moudrosti Boží, o skryté moudrosti, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě 8 a kterou nikdo z vůdců současného světa nepoznal; kdyby ji totiž znali, neukřižovali by Pána slávy. 9 Ale jak je psáno:
„Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo,
co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo,
to Bůh připravil těm, kdo jej milují.“ [a]
10 Nám to však Bůh zjevil skrze Ducha, neboť Duch zkoumá všechny věci, i Boží hlubiny. 11 Kdo z lidí rozumí člověku než jeho vlastní duch? Stejně tak Boha nezná nikdo než Boží Duch. 12 My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom rozuměli, čím nás Bůh obdaroval. 13 O tom právě mluvíme (nikoli slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch), když vykládáme duchovní věci duchovními slovy. [b] 14 Neduchovní člověk ovšem nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou pro něj bláznovstvím, a nemůže je pochopit, neboť se jim dá rozumět jen duchovně. 15 Kdo však je duchovní, může rozumět všemu, ačkoli jemu nikdo nerozumí. 16 Vždyť:
„Kdo poznal Hospodinovu mysl,
kdo by mu mohl poradit?“ [c]
My ale máme mysl Kristovu!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.