Revised Common Lectionary (Complementary)
141 Žalm Davidův.
Volám tě, Hospodine, ke mně pospíchej,
vyslyš můj hlas, když volám tě!
2 Kéž je má modlitba před tebou kadidlem,
večerní obětí kéž jsou mé ruce zvednuté!
3 K mým ústům, Hospodine, postav stráž,
bránu mých rtů prosím chraň.
4 Nenech mé srdce ke zlu zamířit,
ať se neúčastním skutků ničemných
s lidmi, kteří jsou zločinci –
ať ani neokusím jejich lahůdky!
5 Ať mě spravedlivý třeba i bije,
jen ať jsem napomínán přítelem,
ať mi však hlavu nemažou ničemové –
proti jejich zločinům stále modlím se!
6 Až jejich vůdcové budou svrženi ze skály,
jak dobře mluvil jsem, všichni poznají.
7 Jako když oráč rozčísne brázdu v zemi,
poletí jejich [a] kosti do chřtánu podsvětí!
8 Já k tobě, Hospodine, Pane, upírám oči,
na tebe spoléhám, nenech mě zahynout!
9 Chraň mě před pastí, kterou mi nastražili,
před léčkami těch zločinců!
10 Ničemové ať padnou do svých vlastních sítí –
já zatím uniknu!
21 Předvedu svou slávu mezi národy. Všechny národy uvidí, jak vykonám svůj soud a jak na ně položím svou ruku. 22 Od toho dne nadále bude dům Izraele vědět, že já jsem Hospodin, jejich Bůh. 23 Tehdy národy poznají, že dům Izraele šel do vyhnanství za své viny. Protože mi byli nevěrní, skryl jsem před nimi svou tvář a vydal je do rukou jejich nepřátel, aby všichni padli mečem. 24 Naložil jsem s nimi, jak si za svou nečistotu a za své hříchy zasloužili – skryl jsem svoji tvář před nimi.
25 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Teď už přivedu Jákoba ze zajetí! Nad celým domem Izraele se slituji a pro své svaté jméno se rozhorlím. 26 Uvědomí si svou hanbu a všechnu tu nevěru, jíž se vůči mně dopouštěli, když ještě žili v bezpečí ve své zemi a nikdo je neděsil. 27 Až je navrátím z národů a shromáždím je ze zemí jejich nepřátel, prokážu na nich svou svatost před očima mnoha národů. 28 Tehdy poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh – ačkoli jsem je vystěhoval mezi národy, znovu je shromáždím do vlasti a žádného z nich už nenechám ve vyhnanství. 29 Už před nimi nebudu skrývat svoji tvář, neboť na dům Izraele vyliji svého Ducha, [a] praví Panovník Hospodin.“
Vidění chrámového okrsku
40 Desátého dne měsíce po novém roce, v pětadvacátém roce našeho vyhnanství [b] a čtrnáctém roce po pádu města, právě toho dne na mně spočinula ruka Hospodinova a přivedl mě tam. 2 V Božím vidění mě přivedl do izraelské země a postavil mě na velmi vysokou horu. Na ní se od jihu rýsovalo cosi jako město. 3 Přivedl mě tam a hle – v bráně stál kdosi napohled jako z bronzu, v ruce lněnou šňůru a měřicí tyč. 4 „Synu člověčí,“ řekl mi ten muž, „pozorně se dívej, bedlivě poslouchej a dobře si všímej všeho, co ti ukážu, neboť právě proto jsi sem byl přiveden. Všechno, co vidíš, oznam domu Izraele.“
Svoboda a zodpovědnost
23 „Všechno smím“ – budiž, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno pomáhá. [a] 24 Nikomu ať nejde o vlastní prospěch, ale o prospěch toho druhého.
25 Jezte, cokoli se prodává na masném trhu, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte, 26 vždyť „Hospodinova je země i všechno na ní.“ [b] 27 Když vás někdo nevěřící pozve a vám se chce jít, jděte. Jezte, cokoli vám nabídnou, [c] a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte.
28 Kdyby vám ale někdo řekl: „Tohle bylo zasvěceno bohům,“ pak to nejezte. Mějte ohled na toho, kdo vás upozornil, a na svědomí. 29 Nemluvím ovšem o tvém svědomí, ale o svědomí toho druhého.
„Proč by ale mou svobodu mělo určovat cizí svědomí? 30 Vždyť ten pokrm jím s vděčností! Proč bych měl být odsuzován kvůli něčemu, za co vzdávám díky?“
31 Nuže – ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě. 32 Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží. 33 Vždyť i já vždycky vycházím všem vstříc, neboť nehledám vlastní prospěch, ale prospěch mnohých, aby byli spaseni.
11 Řiďte se mým příkladem, tak jako já Kristovým.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.