Revised Common Lectionary (Complementary)
Třetí kniha
73 Žalm Asafův.
Ano, Bůh je dobrý k Izraeli,
k těm, kdo čisté srdce chovají!
2 Mé nohy ale skoro uklouzly,
mé kroky málem zbloudily.
3 Začal jsem totiž závidět pyšným
vida blahobyt ničemných:
4 Žádnou bolestí se netrápí,
tělo mají vypasené, bez vady.
5 Lidské strádání sami neznají,
běžnými bídami nejsou stiženi.
6 Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv,
jak šatem se halí vlastní krutostí.
7 Oči se jim zalévají tučností,
mají víc, než si lze představit.
8 Smějí se, když mluví o neštěstí,
ve své povýšenosti hrozí násilím.
9 Svými ústy po nebi lapají,
jazykem smýkají po zemi.
10 Jeho lid se proto hrne za nimi,
řeči o hojnosti lačně hltají,
11 když jim říkají: „Copak Bůh něco ví?
Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“
12 Nuže, takto se mají ničemní –
ve stálém pohodlí kupí bohatství!
13 Já ale chovám své srdce v čistotě;
ruce si myji v nevinnosti – zbytečně!
14 Stíhán jsem ranami celý den,
ráno mě čeká další trest.
15 Kdybych však mluvil tímto způsobem,
k tvým dětem bych se choval nevěrně!
16 Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem,
poznal jsem ale, jak je to nesnadné.
17 Až když jsem vešel do Boží svatyně,
jejich osudu jsem začal rozumět:
18 Na kluzké cesty jsi je postavil,
vydals je napospas hrozné záhubě!
19 V jediném okamžiku budou zahubeni,
hrůzy dočista zničí je!
20 Jako sen po probuzení, Pane,
zaženeš jejich přelud, až procitneš!
21 Když moje srdce hořkost naplnila,
v útrobách když mě bolest bodala,
22 nechápavý jsem byl, nic jsem neznal,
jak tupé zvíře jsem ti musel připadat!
23 Vždycky jsem ale s tebou byl,
vždyť jsi mě držel za mou pravici.
24 Ty mě povedeš svými záměry
a nakonec mě přijmeš do slávy.
25 Koho jiného měl bych na nebi?
S tebou netoužím po ničem na zemi!
26 I když mé tělo i srdce strádají,
Bůh je má síla, můj podíl navěky!
27 Hle, jistě zahynou ti, kdo tě opouštějí,
skoncuješ se všemi, kdo jsou ti nevěrní.
28 Mně je však nejlépe v Boží blízkosti;
v Hospodinu, svém Pánu, mám svou skrýš –
o všech tvých skutcích proto vyprávím!
Třeba se rozmyslí
3 A Jonáš podruhé dostal slovo od Hospodina: 2 „Vstaň a jdi do Ninive, toho velikého města, a kaž mu, co ti sám řeknu.“
3 Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin řekl. Ninive bylo nesmírně veliké město; projít jej trvalo tři dny. 4 Jonáš vešel do města a už prvního dne, kdy jím začal procházet a volat: „Ninive bude za čtyřicet dnů zničeno,“ 5 obyvatelé Ninive uvěřili Bohu. Vyhlásili půst a všichni od nejmenších až po největší oblékli pytlovinu.
6 Když se ta zpráva donesla ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, svlékl si plášť, zahalil se pytlovinou, usedl v popelu 7 a nechal v Ninive vyhlásit toto:
Výnosem krále a jeho velmožů se nařizuje:
Lidé ani zvířata, skot ani brav ať neokusí žádnou potravu; ať nejedí ani nepijí. 8 Lidé i zvířata ať se zahalí pytlovinou a volají ze vší síly k Bohu. Každý ať se odvrátí od svých zlých cest a od násilí, které mu lpí na rukou. 9 Kdo ví? Třeba se Bůh rozmyslí, slituje se a upustí od svého planoucího hněvu, takže nezahyneme.
10 A když Bůh uviděl, jak se zachovali a jak se odvrátili od svých zlých cest, slitoval se a přestože řekl, že s nimi naloží zle, upustil od toho a neprovedl to.
8 Jednu věc si uvědomte, milovaní: u Pána je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. [a] 9 Pán neotálí splnit svůj slib, jak si někteří myslí, ale prokazuje vám svou trpělivost. Nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání. 10 Pánův den ovšem přijde jako zloděj. [b] Toho dne se nebesa s rachotem zřítí, živly se rozpustí žárem a země se všemi svými skutky bude odhalena. [c]
11 Má-li být všechno takto zničeno, jak svatě a zbožně tedy musíte žít vy, 12 kteří dychtivě vyhlížíte příchod Božího dne! Nebesa se tehdy rozplynou ohněm a živly se roztaví žárem, 13 my ale vyhlížíme nové nebe a novou zemi – domov spravedlnosti.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.