Revised Common Lectionary (Complementary)
32 Poučný žalm Davidův.
Blaze tomu, komu jsou odpuštěny viny
a jehož hříchy jsou přikryty.
2 Blaze člověku, jemuž Hospodin
nepočítá provinění
a jehož duch je beze lsti!
3 Dokud jsem mlčel, mé kosti chřadly,
když celé dny jsem naříkal.
4 Tvá ruka tížila mě ve dne v noci,
z mé mízy stal se letní suchopár. séla
5 Svůj hřích jsem však potom doznal tobě,
své provinění jsem odhalil.
Řekl jsem: „Vyznám Hospodinu své zločiny!“
a tys mi odpustil mou vinu a hřích. séla
6 Ať k tobě modlí se každý věrný,
dokud je čas tě naleznout;
potom k nim nedosáhnou ani
přívaly mocných vod.
7 Ty jsi má skrýše, před úzkostí mě chráníš,
vítězným jásotem mě obklopíš! séla
8 Teď tě poučím, ukážu ti cestu, po níž jít;
radu ti poskytnu, zrak k tobě obrátím:
9 „Nebuďte nerozumní jako kůň a mezek,
co musí být zkroceni uzdou a ohlávkou,
než tě poslechnou.“
10 Mnoha bolestmi trpí ničemní,
doufajícího v Hospodina však láska obklopí.
11 Radujte se v Hospodinu, jásejte, spravedliví,
vesele prozpěvujte, všichni upřímní!
Abšalomova pomsta
23 Dva roky nato pořádal Abšalom v Baal-chacoru poblíž efraimské hranice slavnost stříhání ovcí, na kterou sezval všechny královské syny. 24 Předtím přišel za králem se slovy: „Mám prosbu. Tvůj služebník slaví stříhání ovcí. Chtěl by se král se svou družinou připojit ke svému služebníku?“
25 „Raději ne, můj synu,“ odpověděl král Abšalomovi, „nemůžeme jít všichni. Byli bychom ti na obtíž.“ A ačkoli na něj naléhal, nechtěl jít, ale požehnal mu.
26 „A nemohl by s námi jít alespoň můj bratr Amnon?“ zeptal se Abšalom.
„Proč by s tebou chodil?“ řekl král. 27 Když ale na něj Abšalom naléhal, poslal s ním Amnona i všechny královské syny.
28 Abšalom přikázal svým mládencům: „Dávejte pozor. Až se Amnon po víně rozveselí, zavelím: ‚Na Amnona!‘ a vy ho zabijete. Nebojte se. Je to přece na můj rozkaz. Buďte silní a stateční!“ 29 Abšalomovi mládenci pak s Amnonem naložili, jak jim Abšalom přikázal. Všichni královi synové se hned zvedli, každý nasedl na svého mezka a dali se na útěk.
30 Ještě byli na cestě, když se Davidovi doneslo, že prý Abšalom povraždil všechny královské syny a že z nich nezůstal ani jeden. 31 Tehdy král vstal, roztrhl svá roucha a vrhl se na zem. Všichni jeho služebníci stáli kolem, roucha roztržená. 32 Pak promluvil Jonadab, syn Davidova bratra Šimey: „Ať se můj pán a král nedomnívá, že byli zabiti všichni mladí královští synové. Zemřel jen Amnon! Abšalom byl k tomu odhodlán už ode dne, kdy byla zneuctěna jeho sestra Támar. 33 Ať se můj pán a král vůbec neobává, že by snad zemřeli všichni královští synové. Vždyť zemřel jen Amnon!“
34 Abšalom mezitím uprchl.
Když se mladík na stráži rozhlédl do dálky, spatřil, jak od západu z horského úbočí přichází množství lidí.
35 „Vidíš,“ řekl Jonadab králi, „to jdou královští synové! Stalo se, jak říkal tvůj služebník.“ 36 Sotva to dořekl, opravdu dorazili královští synové s hlasitým pláčem. Tehdy se i král a všichni jeho služebníci dali do velmi hlasitého pláče.
37 Abšalom zatím prchal. Zamířil ke gešurskému králi Talmajovi, synu Amihudovu. [a] David pak svého syna dlouho oplakával. 38 Abšalom nalezl útočiště v Gešuru, kde zůstal tři roky.
39 Když král David konečně Amnonovu smrt oželel, začalo se mu po Abšalomovi stýskat. [b]
Pokorné zahrne milostí
4 Odkud pocházejí boje a sváry mezi vámi? Nepůsobí je snad vaše choutky, které se ve vás perou? 2 Dychtíte, ale nemáte, vraždíte a závidíte, ale nemůžete dosáhnout, bojujete a válčíte, ale nemáte, protože neprosíte. 3 Prosíte, ale nedostáváte, protože prosíte zle, abyste uspokojili své vlastní choutky.
4 Vy nevěrníci! Nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem? Kdokoli se rozhodne být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem. 5 Anebo si myslíte, že Písmo mluví naprázdno? Copak Duch, který v nás přebývá, vede k nevraživosti? 6 Naopak, nabízí úžasnou milost! Říká přece:
„Bůh se staví proti pyšným,
pokorné ale zahrne milostí.“ [a]
7 Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás,
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.