Revised Common Lectionary (Complementary)
68 Pro předního zpěváka.
Zpívaný žalm Davidův.
2 Povstane Bůh, jeho nepřátelé prchnou,
ti, kdo jej nenávidí, před ním utečou! [a]
3 Jak oblak dýmu, tak je rozeženeš –
jako vosk taje před ohněm,
ničemové zhynou před Bohem!
4 Jásat před Bohem však budou poctiví,
oslavovat budou a tančit radostí!
5 Zpívejte Bohu, jeho jménu hrajte,
Jezdci na oblacích [b] cestu připravte –
Hospodin je jeho jméno, před ním jásejte!
6 Ochránce vdov, otec sirotků
je Bůh ve svém svatém příbytku.
7 Osamělým dává Bůh rodinu,
vězně vyvádí na svobodu,
vzpurní však obývají pustinu.
8 Když vytáhls, Bože, před svým lidem,
pustinou když ses ubíral, séla
9 zem se třásla, nebesa dštila
tam na Sinaji, před Bohem,
ano, před Bohem, Bohem Izraele! [c]
10 Vydatným deštěm, Bože, skrápěl jsi,
osvěžoval jsi své zemdlené dědictví.
19 Vystoupils do výšin, zajal jsi zajatce,
vzal sis lidi jako dar,
dokonce i ty, kteří se bouří,
že by měl Hospodin Bůh u nás přebývat!
20 Požehnán buď Pán,
jenž každý den nás nese,
požehnán buď Bůh, náš Spasitel! séla
14 Na co tu ještě sedíme?
Shromážděte se!
Prchněme do opevněných měst,
ať tam zemřeme!
Ano, Hospodin, náš Bůh, nás odsoudil k smrti,
jedovatou vodu nám dal pít,
neboť jsme proti němu zhřešili.
15 Vyhlížíme klid,
a nic dobrého není;
čekáme čas uzdravení,
a hle – zděšení!
16 Od Danu už je slyšet frkot koní,
ržáním hřebců se chvěje celá zem.
Přitáhnou a pohltí zem i všechno na ní,
města i s obyvateli!
17 „Hle, posílám na vás jedovaté hady,
zmije, na které zaříkání neplatí,
a uštknou vás, praví Hospodin.“
Prorokův nářek
18 Můj žal se nedá utišit,
mé srdce puká bolestí!
19 Slyš – můj lid o pomoc křičí
z daleké ciziny:
Copak na Sionu není Hospodin?
Copak tam jeho král není?
„Proč mě uráželi svými modlami,
těmi cizími marnostmi?“
20 Minuly žně, léto je pryč,
a my jsme zachráněni nebyli.
21 Zranění mého lidu zraňuje i mě,
truchlím, jsem hrůzou přemožen.
22 Copak už není balzám v Gileádu?
Což tam lékaře nemají?
Tak proč se rána mého lidu
nemůže zacelit?
Kdo se mě dotkl?
40 Při návratu Ježíše vítal dav lidí; všichni už na něj čekali. 41 Vtom přišel muž jménem Jairus, představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil ho, aby s ním šel domů. 42 Měl totiž jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala.
Šel tedy za ním a davy ho tiskly ze všech stran. 43 Byla tam jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením. Utratila všechno své živobytí na lékaře, [a] ale žádný ji nemohl uzdravit. 44 Když se ale zezadu přiblížila k Ježíši a dotkla se cípu jeho roucha, její krvácení ihned přestalo.
45 „Kdo se mě dotkl?“ ptal se Ježíš.
Když se nikdo nepřiznával, ozval se Petr: „Mistře, davy se na tebe mačkají a tlačí…“
46 Ježíš ale opakoval: „Někdo se mě musel dotknout. Cítil jsem, jak ze mě vyšla moc.“
47 Žena viděla, že se to neutají. S rozechvěním přistoupila, padla před ním a pověděla mu přede všemi, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.
48 „Dcero,“ odpověděl jí Ježíš, „tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.“
Děvčátko, vstaň!
49 Než to dořekl, přišel někdo z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Není třeba obtěžovat mistra.“
50 Ježíš to však zaslechl a řekl mu: „Neboj se, jenom věř. Bude zachráněna.“
51 Když pak vcházel do toho domu, nepustil dovnitř nikoho kromě Petra, Jakuba, Jana a rodičů děvčátka. 52 Všichni nad ní plakali a kvíleli, ale on řekl: „Neplačte! Neumřela, jen spí.“
53 Začali se mu vysmívat, protože věděli, že umřela. 54 On ji ale vzal za ruku a zvolal: „Děvčátko, vstaň!“ 55 Tehdy se do ní vrátil duch a ihned vstala. Nechal jí tedy přinést něco k jídlu. 56 Její rodiče byli ohromeni, ale on jim zakázal komukoli říkat, co se stalo.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.