Revised Common Lectionary (Complementary)
39 Pro předního zpěváka Jedutuna.
Žalm Davidův.
2 Řekl jsem: „Dám si pozor na své cesty,
svým jazykem abych nehřešil,
na uzdě svoje ústa podržím,
dokud je se mnou ničemník.“
3 Jako němý jsem zůstal tiše,
nadobro jsem se odmlčel,
svou bolest však jen jitřil jsem.
4 Srdce mě pálilo v útrobách,
oheň mi hořel v myšlenkách,
takže můj jazyk začal promlouvat:
5 Můj konec, Hospodine, ukaž mi,
kolik dnů jsi mi odměřil,
ať poznám, jak pomíjím!
6 Ach, jen hrstku dnů dals mi,
můj věk je u tebe jako nic,
člověk je pouhá pára, ať stojí jakkoli! séla
7 Jak pouhý stín člověk životem kráčí,
marně se trápí, marně hromadí,
nevěda ani, kdo to podědí!
8 Na co bych ještě, Pane můj, spoléhal?
Všechna má naděje v tobě spočívá!
9 Vyprosti mě ze všech mých provinění,
ať se mi prosím blázni nesmějí!
10 Zůstanu tiše, neotevřu ústa,
protože tys to způsobil!
11 Odvrať ode mě svoji metlu,
pod ranami tvé ruky umírám!
12 Když trestáš člověka za jeho vinu,
jako mol ničíš vše, co měl rád –
člověk je pouhá marnost, přesně tak! séla
13 Vyslyš mou modlitbu, Hospodine,
když křičím o pomoc, naslouchej.
Nad mými slzami nezůstaň mlčet,
poutník a host jsem přece u tebe
tak jako všichni moji otcové!
14 Odvrať svůj pohled, ať se zotavím,
dříve než odejdu a nebudu tu víc!
Porušili mou smlouvu
11 Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina: 2 „Slyšte slova této smlouvy! Vyřiď je judským mužům a obyvatelům Jeruzaléma. 3 Řekni jim – Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Zlořečený je každý, kdo neposlouchá slova této smlouvy, 4 kterou jsem svěřil vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z Egypta, z té tavicí pece. Řekl jsem: ‚Poslouchejte mě a plňte vše, co vám přikazuji, a budete mým lidem a já budu vaším Bohem. 5 Tehdy splním přísahu, kterou jsem složil vašim otcům, že jim dám zemi oplývající mlékem a medem‘ – zemi, v níž dnes žijete.“ [a]
„Amen, Hospodine,“ odpověděl jsem.
6 Hospodin mi řekl: „Volej v judských městech a v ulicích Jeruzaléma všechna tato slova: Poslouchejte slova této smlouvy a plňte je. 7 Ode dne, kdy jsem vyvedl vaše otce z Egypta, až dodnes jsem je naléhavě nabádal. Znovu a znovu jsem je nabádal: ‚Poslouchejte mě.‘ 8 Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali a každý se raději řídil svým zarputilým a zlým srdcem. Proto na nich vyplním všechny hrozby uvedené v této smlouvě, kterou jsem přikázal plnit, ale oni ji neplnili.“ [b]
9 Hospodin mi řekl: „Judský lid a obyvatelé Jeruzaléma se proti mně spikli. 10 Vrátili se k hříchům svých dávných předků, kteří odmítali poslouchat má slova a odcházeli za cizími bohy, aby jim sloužili. Jak dům Izraele, tak dům Judy porušil mou smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich otci.
11 A proto tak praví Hospodin: Hle, přivedu na ně neštěstí, kterému nebudou moci utéci. Tehdy budou volat ke mně, ale já je nevyslyším. 12 Jen ať si judská města a obyvatelé Jeruzaléma jdou volat k bohům, kterým pálí kadidlo, jestli by je nespasili v čase neštěstí. 13 Máš přece tolik bohů, Judo – jednoho boha na každé město! [c] A kolik je ulic v Jeruzalémě, tolik oltářů jste postavili Hanbě, oltářů k pálení kadidla Baalovi.
14 Nemodli se za tento lid. Nevysílej za ně prosby a modlitby. Až ke mně budou volat kvůli svému neštěstí, neuslyším. [d]
15 Co vlastně můj milý lid
pohledává v mém domě?
To chce dál s mnoha jinými
kout pikle?
Může snad maso obětí
odvrátit tvé neštěstí,
aby ses znovu veselil?
16 Košatou olivou tě nazval Hospodin,
krásnou a s pěkným ovocem.
Za hřmění hrozné bouře ji ale zapálí,
její ratolesti zničí oheň!
17 Hospodin zástupů, který tě sázel, vyslovil nad tebou zlý ortel, protože dům Izraele i dům Judy páchal zlé věci: uráželi mě, když pálili kadidlo Baalovi.“
Bůh nikomu nestraní
2 Chceš-li však někoho soudit, člověče, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš! 2 Víme, že Boží soud nad pachateli těch věcí se zakládá na pravdě. 3 Myslíš si snad, člověče, že unikneš Božímu soudu, když soudíš druhé, ale sám děláš totéž? 4 Anebo snad podceňuješ bohatství jeho laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání?
5 Ty si ale svou tvrdostí a nekajícím srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu. 6 On „odplatí každému podle jeho skutků“ [a] – 7 těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem; 8 těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem. 9 Soužení a úzkost čeká duši každého člověka, který koná zlo, předně Žida, ale i Řeka. 10 Každého, kdo koná dobro, předně Žida, ale i Řeka, pak čeká sláva, čest a pokoj. 11 Bůh totiž nestraní nikomu.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.