Revised Common Lectionary (Complementary)
I.
105 Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, [a]
jeho činy rozhlašujte mezi národy!
2 Zpívejte mu, hrajte mu,
rozvažujte o všech jeho zázracích!
3 Jeho svatým jménem chlubte se,
ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!
4 Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle,
jeho tvář vždycky hledejte.
5 Pamatujte, jaké divy provedl,
jaké zázraky a co rozhodl.
6 Vy, símě Abrahama, jeho služebníka,
jste jeho vyvolení, děti Jákoba.
7 On je Hospodin, Bůh náš,
celá zem jeho soudu podléhá!
8 Na svoji smlouvu pamatuje věčně,
na slovo tisíci pokolení svěřené,
9 na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem,
na přísahu, již složil před Izákem.
10 Jákobovi ten výrok potvrdil
za věčnou smlouvu pro Izrael:
11 „Tobě dám kanaánskou zem,
bude tvým dědičným údělem!“ [b]
12 Přitom jich tenkrát bylo jen trochu,
byli jenom hrstkou cizinců.
13 Z národu do národu když bloudili,
od jednoho k jinému království,
14 nikoho nenechal, aby jim ublížil.
I krále kvůli nim varoval:
15 „Mé pomazané nechte být!
Mým prorokům nepůsobte žal!“
II.
16 Když potom přivolal na zem hlad
a odřízl je od chleba,
17 poslal před nimi jistého Josefa,
jehož prodali jako otroka.
18 Nohy měl sevřené v okovech,
hrdlo uvězněné v železech.
19 Když se pak splnila jeho předpověď,
když jej protříbila Hospodinova řeč,
20 král ho pak nechal propustit z okovů,
vládce národů dal mu svobodu.
21 Správcem svého paláce jej učinil –
vládl nade vším jeho bohatstvím!
22 Jeho dvořanům poroučel [a] podle libosti,
jeho poradce vedl k moudrosti.
23 Do Egypta tenkrát přišel Izrael,
Jákob byl hostem v zemi Chamově.
24 Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil,
bylo jich víc, než jejich protivníci unesli!
25 Nechal je nenávidět jeho lid,
na jeho služebníky aby vymýšleli lsti.
III.
26 Poslal k nim svého služebníka Mojžíše
se svým vyvoleným, Áronem.
27 Ti jim předváděli jeho znamení,
v Chamově zemi konali zázraky!
28 Poslal tmu a přišlo zatmění,
jeho příkazům se totiž vzepřeli. [b]
29 Jejich vody ve krev obrátil,
zahubil všechny ryby v nich.
30 Jejich země se hemžila žabami –
byly i v královských ložnicích!
31 Na jeho rozkaz mouchy přilétly,
po celé říši byli komáři.
32 Místo deště je zasypal kroupami,
nad jejich zemí se blesky míhaly.
33 Potloukl jejich révu i jejich fíkoví,
po celé jejich říši stromy roztříštil!
34 Na jeho rozkaz přilétly kobylky,
nemožné bylo spočítat housenky!
35 Sežraly jim v zemi všechny rostliny,
pohltily vše, co půda urodí.
36 Všechno prvorozené pak v té zemi bil,
všechen výkvět mládí jim zahubil.
37 Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem,
v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel!
38 Z jejich odchodu měli radost v Egyptě,
strach z Izraele totiž svíral je!
IV.
39 Rozestřel oblak, aby jim dal stín,
noc jim svým ohněm prozářil.
40 Na jejich žádost dal jim křepelky,
sytil je svým chlebem nebeským.
41 Otevřel skálu, vody vytryskly,
proudem se valily po poušti!
42 Pamatoval na to, co svatě zaslíbil
svému služebníku Abrahamovi. [a]
Ten boj není váš
20 Po nějaké době přitáhli Moábci spolu s Amonci a některými Meunity, [a] aby proti Jošafatovi vedli válku. 2 Jošafatovi bylo oznámeno: „Přitáhla proti tobě ohromná spousta z protějšího břehu Mrtvého moře, z Edomu, [b] a už jsou v Chasason-tamaru!“ (To je En-gedi.) 3 Jošafat se bál a rozhodl se hledat Hospodina. V celém Judsku proto vyhlásil půst 4 a judský lid se shromáždil, aby hledali pomoc od Hospodina. Přišli hledat Hospodina opravdu ze všech judských měst.
5 Jošafat se spolu se shromážděným Judou a Jeruzalémem postavil před novým nádvořím v Hospodinově chrámu 6 a promluvil:
„Hospodine, Bože našich otců, ty jsi přece Bůh na nebesích! To ty vládneš královstvím všech národů a ve tvé ruce je síla i moc. Nikdo nemůže obstát před tebou! 7 Byl jsi to přece ty, Bože náš, kdo před svým lidem Izraelem vyhnal obyvatele této země a dal ji potomkům svého přítele Abrahama na věky. 8 Poté, co ji osídlili, postavili v ní svatyni pro tvé jméno a řekli: 9 ‚Přijde-li na nás neštěstí, ať už meč, soud, mor či hlad, postavíme se před tento chrám a před tebe samého – vždyť v tomto domě přebývá tvé jméno – a budeme z našich úzkostí volat k tobě a ty nás uslyšíš a vysvobodíš.‘ [c]
10 Nuže, pohleď – jsou tu Amonci, Moábci a obyvatelé pohoří Seír! Když naši otcové vycházeli z Egypta, nenechal jsi tudy Izrael ani projít, takže se jim vyhnuli a nevyhladili je. 11 A podívej se, jak nám odplácejí! Přicházejí nás vyhnat z tvého dědictví, které jsi nám odkázal. 12 Copak je nebudeš soudit, Bože náš? Nemáme sílu na tu ohromnou přesilu, která táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, ale naše oči hledí k tobě!“
13 Celý Juda stál i s nemluvňaty, ženami a dětmi před Hospodinem.
14 Vtom uprostřed shromáždění sestoupil Duch Hospodinův na Jachziela, syna Zachariášova, syna Benajášova, syna Jehielova, syna Mataniášova, levitu ze synů Asafových. 15 Řekl: „Všechen Judo a obyvatelé Jeruzaléma i ty, králi Jošafate, poslouchejte. Toto vám praví Hospodin: Nebojte se ani se nelekejte té ohromné přesily. Ten boj není váš, ale Boží.
16 Zítra vytáhněte proti nim. Uvidíte, jak stoupají do svahu Cic, a střetnete se s nimi na konci strže před pouští Jeruel. 17 Boj ale nebude na vás. Stůjte na svých místech a uvidíte, jakou záchranu vám Hospodin přichystal. Nebojte se ani se nelekejte, Judo a Jeruzaléme! Zítra vytáhněte proti nim a Hospodin bude s vámi!“
18 Nato se Jošafat sklonil tváří k zemi a celý Juda i obyvatelé Jeruzaléma padli před Hospodinem a klaněli se mu. 19 Levité ze synů Kehatových a Korachových pak vstali, aby oslavovali Hospodina, Boha Izraele, hlasitým zpěvem.
20 Brzy ráno vytáhli na Tekojskou poušť. Když vycházeli, Jošafat se před ně postavil a prohlásil: „Slyšte mě, Judo a všichni Jeruzalémští! Věřte Hospodinu, svému Bohu, a obstojíte. Věřte jeho prorokům, a uspějete!“ 21 Poté, co se poradil s lidem, postavil do čela vojska Hospodinovy zpěváky, aby při pochodu oslavovali nádheru jeho svatosti:
„Chvála Hospodinu!
Jeho láska trvá na věky!“
22 Ve chvíli, kdy začali zpívat a oslavovat, Hospodin proti Amoncům, Moábcům a obyvatelům hory Seír, kteří útočili na Judu, obrátil jejich zálohy, takže se pustili jedni do druhých.
Těsné dveře
22 Na své pouti do Jeruzaléma procházel města i vesnice a učil. 23 Někdo se ho zeptal: „Pane, bude spasen jen málokdo?“
Tehdy jim řekl: 24 „Snažte se vejít úzkými dveřmi. Říkám vám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci. 25 Když hospodář vstane a zavře dveře, zůstanete venku. Budete tlouci na dveře: ‚Pane, otevři nám,‘ ale on vám odpoví: ‚Neznám vás. Nevím, odkud jste.‘ 26 Budete říkat: ‚Jedli jsme a pili s tebou. Učil jsi na našich ulicích!‘ 27 On však odpoví: ‚Říkám vám, že vás neznám. Nevím, odkud jste. Odejděte ode mě, všichni, kdo pácháte zlo!‘
28 Bude tam pláč a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka a Jákoba se všemi proroky v Božím království, ale sami budete vyhnáni ven. 29 Mnozí přijdou od východu i od západu, od severu i od jihu a budou stolovat v Božím království. 30 A hle, někteří poslední budou první a někteří první budou poslední.“
Jeruzaléme, Jeruzaléme!
31 V tu chvíli za ním přišli nějací farizeové. „Odejdi odsud,“ říkali mu. „Jdi pryč, Herodes tě chce zabít!“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.