Revised Common Lectionary (Complementary)
17 Modlitba Davidova.
Slyš, Hospodine, mou spravedlivou při,
mému volání popřej sluch,
vyslechni moji modlitbu –
vychází ze rtů bezelstných.
2 Od tebe samého ať vyjde můj soud,
tvé oči na právo ať dohlédnou!
3 Zkoumals mé srdce, v noci s’ mě prověřil,
tříbils mě a nenalezl nic.
Myšlením ani ústy jsem nehřešil,
4 tak jak to lidé běžně dělají.
Pro slovo, jež vyšlo ze tvých rtů,
varoval jsem se cest zločinců.
5 Mé kroky se držely tvých šlépějí,
mé nohy neklesly.
6 K tobě volám, Bože, ty mi odpovíš,
své ucho nakloň mi, má slova slyš!
7 Svou lásku, Zachránce, prokaž svou pravicí
těm, kdo před útočníky k tobě prchají!
8 Jak zřítelnici oka mě opatruj,
ve stínu tvých křídel kéž úkryt naleznu
9 před ničemy, kteří mě chtějí napadnout,
před smrtelnými nepřáteli všude okolo!
10 Svým vlastním tukem zarostli,
svými ústy zpupně mluvili.
11 Vystopovali mě, už mě obkličují,
očima pátrají, jak by mě srazili.
12 Jsou jako lev, jenž po kořisti lační,
jak dravý lev, jenž číhá ve skrýši.
13 Povstaň, Hospodine! Postav se mu tváří!
Sraz ho na kolena – mečem svým
zachraň mi život před ničemy!
14 Před lidmi, Hospodine, svou rukou ochraň mě,
před lidmi, jejichž odplatou je život na světě.
Ať se jim naplní břicha tím, cos jim nashromáždil,
ať jejich děti mají víc, než sní,
na jejich maličké ať zbude v hojnosti!
15 Já se však po právu budu kochat tvou tváří,
nasycen budu tvou podobou, až se probudím.
Prolog
1 V zemi Úc žil muž jménem Job. Ten muž byl bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla. 2 Měl sedm synů a tři dcery, 3 jeho stáda čítala 7 000 ovcí, 3 000 velbloudů, 500 párů dobytka a 500 oslic a také služebnictva měl velmi mnoho. Mezi všemi východními národy mu nebylo rovného. 4 Jeho synové, každý ve svůj den, pořádali ve svých domech hostiny a zvali také své tři sestry, ať přijdou jíst a pít s nimi. 5 Jakmile dny těch hodů skončily, Job pro ně posílal, aby je posvětil. Od časného rána obětoval za každého z nich zápalné oběti, neboť si říkal: „Co když mé děti zhřešily a v duchu zlořečily Bohu.“ Tak to Job činíval pokaždé.
Všiml sis mého služebníka?
6 Jednoho dne, když synové Boží [a] přišli, aby předstoupili před Hospodina, přišel s nimi i satan. [b] 7 „Odkud jdeš?“ zeptal se Hospodin satana.
„Toulal jsem se po zemi sem a tam,“ odpověděl mu satan.
8 „A všiml sis mého služebníka Joba?“ řekl mu na to Hospodin. „Na zemi mu není rovného – ten muž je bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla.“
9 „Copak Job ctí Boha zadarmo?“ namítl satan Hospodinu. 10 „Copak jsi kolem něj, kolem jeho domu a kolem všeho, co má, nepostavil hradbu ze všech stran? Všemu, co dělá, žehnáš a jeho stáda se množí po kraji. 11 Zkus ale vztáhnout ruku a sáhnout mu na všechno, co má – uvidíš, že ti pak bude do očí zlořečit!“
12 „Tak dobrá,“ řekl Hospodin satanovi. „Všechno, co má, ať je ve tvé moci. Jeho samotného se ale nedotkneš!“
A s tím satan od Hospodina odešel.
13 Jednoho dne, když Jobovi synové a dcery jedli a popíjeli víno v domě svého prvorozeného bratra, 14 dorazil k Jobovi posel: „Orali jsme s dobytkem a vedle se pásly oslice,“ řekl, 15 „když vtom nás přepadli Sabejci, zvířata ukradli a mládence pobili mečem. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“
16 Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: „Boží blesk udeřil z nebe, zasáhl ovce i mládence a všichni shořeli. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“
17 Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: „Chaldejci se ve třech tlupách vrhli na velbloudy, ukradli je a mládence pobili mečem. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“
18 Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: „Tví synové a dcery právě jedli a popíjeli víno v domě svého prvorozeného bratra, 19 když vtom se od pouště přihnal mohutný vichr a udeřil na ten dům ze všech stran, takže se na ně zřítil. Tvé děti jsou mrtvé. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“
20 Nato Job vstal, roztrhl svůj plášť a oholil si hlavu. Potom padl na zem a klaněl se:
21 „Nahý jsem vyšel z lůna své matky,
nahý se k ní zas navrátím.
Hospodin dal, Hospodin vzal.
Ať je požehnáno jméno Hospodin!“
22 V tom ve všem Job nezhřešil a neobvinil Boha z ničeho špatného.
34 Dávejte si pozor, aby vaše srdce nebyla obtěžkána hodováním a opilstvím a staráním se o tento život. Ten den by vás pak náhle překvapil 35 jako past, neboť zastihne všechny, kdo žijí na zemi. 36 Proto vždy bděte a modlete se, abyste byli hodni uniknout všemu, co přijde, a mohli stanout před Synem člověka.“
37 Takto ve dne učíval v chrámě, ale večer odcházel a nocoval na hoře zvané Olivetská. 38 Všechen lid ho chodil už za úsvitu poslouchat do chrámu.
Poslední večeře
22 Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce. 2 Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu.
3 Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti. 4 Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí. 5 Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze. 6 Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.