Revised Common Lectionary (Complementary)
Vyznání Izraele
26 Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví, ovládneš ji a usadíš se v ní, 2 odděl prvotiny všech plodů, jež sklidíš v zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Vlož je do nůše a jdi na místo, které si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí za příbytek pro své jméno. 3 Až přijdeš ke knězi, který tam v oněch dnech bude, řekneš mu: „Vyznávám dnes Hospodinu, tvému Bohu, že jsem vstoupil do země, o níž přísahal našim otcům, že nám ji dá.“ 4 Kněz od tebe nůši přijme a postaví ji před oltář Hospodina, tvého Boha.
5 Tehdy před Hospodinem, svým Bohem, prohlásíš: „Můj otec, kočovný Aramejec, [a] sestoupil do Egypta v nepatrném počtu. Tam pobýval a tam se stal národem – velikým, mocným a početným. 6 Egypťané nás ale trápili, utiskovali a drtili těžkou robotou. 7 Volali jsme tedy k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin nás vyslyšel. Viděl naše utrpení, dřinu a porobu 8 a vyvedl nás z Egypta mocnou rukou a vztaženou paží, ve veliké hrůze, uprostřed znamení a zázraků. 9 Přivedl nás až sem a dal nám tuto zemi, zemi oplývající mlékem a medem. 10 Proto teď přináším prvotiny, první ovoce země, kterou jsi mi, Hospodine, dal.“ Když to položíš před Hospodina, svého Boha, pokloníš se před ním. 11 Spolu s levitou a přistěhovalcem se pak budeš radovat ze všeho dobrého, co ti Hospodin, tvůj Bůh, dal.
91 Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá,
ve stínu Všemohoucího bude spočívat.
2 Hospodinu řeknu: „Jsi mé útočiště, můj hrad,
můj Bůh, na něhož spoléhám!“
9 Když Hospodinu řekneš: „Jsi mé útočiště,“
Nejvyššího když zvolíš za svůj příbytek,
10 žádné neštěstí se ti nepřihodí,
rána se vyhne tvému obydlí.
11 Vždyť kvůli tobě pověřil anděly,
na všech tvých cestách aby tě chránili,
12 na rukou aby tě nosili,
nohu o kámen aby sis nezranil.
13 Přes lvici i zmiji půjdeš dál,
lva i baziliška pošlapáš!
14 „Přilnul ke mně, a tak ho zachráním,
poznal mé jméno a já ho vyvýším.
15 Bude mě volat a já mu odpovím,
v dobách soužení budu s ním,
vysvobodím jej a oslavím.
16 Dlouhým životem ho nasytím –
ukážu mu své spasení!“
8 Co tedy říká? „Slovo je ti velmi blízko; je ve tvých ústech a ve tvém srdci“ [a] (totiž to slovo víry, které kážeme).
9 Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. 10 Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse. 11 Vždyť Písmo říká: „Kdokoli v něj věří, se jistě nezklame.“ [b] 12 Mezi Židem a Řekem tedy není rozdíl: všichni mají téhož Pána, štědrého ke všem, kdo ho vzývají. 13 Vždyť „Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, bude zachráněn.“ [c]
Je psáno
4 Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť. 2 Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když ty dny uplynuly, vyhladověl.
3 Tehdy mu ďábel řekl: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba.“
4 Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ.‘“ [a]
5 Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa. 6 „Dám ti všechnu moc a slávu těchto království,“ řekl mu ďábel, „neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci. 7 Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje.“
8 Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“ [b]
9 Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů. 10 Je přece psáno:
‚Svým andělům přikáže o tobě,
aby tě chránili,
11 a ponesou tě na rukou,
abys nenarazil nohou na kámen.‘“ [c]
12 Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“ [d]
13 Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další příležitost.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.