Revised Common Lectionary (Complementary)
91 Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá,
ve stínu Všemohoucího bude spočívat.
2 Hospodinu řeknu: „Jsi mé útočiště, můj hrad,
můj Bůh, na něhož spoléhám!“
9 Když Hospodinu řekneš: „Jsi mé útočiště,“
Nejvyššího když zvolíš za svůj příbytek,
10 žádné neštěstí se ti nepřihodí,
rána se vyhne tvému obydlí.
11 Vždyť kvůli tobě pověřil anděly,
na všech tvých cestách aby tě chránili,
12 na rukou aby tě nosili,
nohu o kámen aby sis nezranil.
13 Přes lvici i zmiji půjdeš dál,
lva i baziliška pošlapáš!
14 „Přilnul ke mně, a tak ho zachráním,
poznal mé jméno a já ho vyvýším.
15 Bude mě volat a já mu odpovím,
v dobách soužení budu s ním,
vysvobodím jej a oslavím.
16 Dlouhým životem ho nasytím –
ukážu mu své spasení!“
10 Biřici a dozorci tedy vyšli a řekli lidu: „Tak praví farao: Nebudu vám dávat slámu. 11 Jděte si ji sbírat, kde chcete, ale z práce, kterou musíte odvést, se nic nesleví!“ 12 A tak se lid rozběhl po celé egyptské zemi, aby na strništích paběrkoval slámu. 13 Biřici je poháněli: „Odveďte svou práci – stejný denní úkol, jako když byla sláma!“ 14 Izraelští předáci, ustanovení faraonovými biřici, byli biti a vyslýcháni: „Proč jste včera ani dnes nevyrobili stanovené množství cihel jako dříve?!“
15 Izraelští předáci tedy přišli a úpěli k faraonovi: „Proč takto nakládáš se svými služebníky? 16 Tvoji služebníci nedostávají slámu, a přitom se nám říká: ‚Dělejte cihly!‘ Pohleď, tvoji služebníci jsou biti, ale na vině jsou tví lidé!“
17 Farao zvolal: „Zahálíte, nemáte co dělat, a tak říkáte: ‚Pojďme obětovat Hospodinu.‘ 18 Hned se vraťte k práci! Sláma se vám dávat nebude, ale odvedete stejný počet cihel!“
19 Izraelští předáci viděli, že je s nimi zle. Museli totiž říkat: „Ať z vašich denních odvodů nechybí ani cihla!“ 20 Cestou od faraona potkali Mojžíše a Árona, kteří jim tam přišli naproti. 21 Předáci jim řekli: „Ať na vás Hospodin pohlédne a soudí! Zošklivili jste nás faraonovi i jeho dvořanům; dali jste jim do rukou meč, kterým nás zahubí!“
Vyvedu vás z Egypta
22 Mojžíš se obrátil na Hospodina. „Pane můj,“ ptal se, „proč tento lid tak trápíš? Proč jsi mě sem vůbec poslal? 23 Od chvíle, kdy jsem přišel, abych tvým jménem mluvil k faraonovi, se lidu vede ještě hůř, a ty svůj lid vůbec nevysvobozuješ!“
30 Po dalších čtyřiceti letech se mu na poušti u hory Sinaj ukázal anděl v plameni hořícího keře. 31 Mojžíš se tomu vidění podivil. Když se přiblížil, aby se lépe podíval, zazněl k němu Hospodinův hlas: 32 ‚Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat. 33 Hospodin mu řekl: ‚Zuj si obuv z nohou, protože místo, na němž stojíš, je svatá půda. 34 Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě; slyšel jsem jejich nářek a sestoupil jsem, abych je vysvobodil. Nyní tedy pojď, pošlu tě do Egypta.‘ [a]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.