Revised Common Lectionary (Complementary)
11 Zákeřní svědkové povstávají,
nevím o ničem, z čeho viní mě.
12 Za dobrotu mi zlobou odplácejí,
jsem opuštěný jako sirotek!
13 Já přece, když oni churavěli,
pytlovinou jsem se odíval,
vlastní duši jsem postem trápil –
modlitba se mi však vrací do klína!
14 Chodil jsem ve smutku
jak nad přítelem či bratrem;
jako bych oplakával matku
obtížen zármutkem.
15 Když jsem však upadl, radostně se sběhli,
seběhli se na mě, aby mě napadli.
Ti, jež jsem ani neznal,
rvali mě na kusy, přestat nechtěli.
16 Hroznými nadávkami se mi vysmívali,
samou zlostí na mě zuby skřípěli!
17 Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat?
Ochraň mou duši před jejich ranami,
můj holý život před těmi lvy!
18 Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit,
před početným lidem tě oslavím.
19 Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci,
ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti,
ať oči nemhouří!
20 Nechtějí totiž mluvit o pokoji,
proti mírumilovným vymýšlejí lsti.
21 Ústa si na mě otvírají,
volají: „Hohó! Co jsme to viděli!“
22 Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet,
nevzdaluj se mi, Pane můj!
23 Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě,
povstaň, Pane můj, na soudu!
24 Ve své spravedlnosti právo mi zjednej,
Hospodine, Bože můj,
ať nejásají nade mnou!
25 Ať si nemyslí: „Hohó! To jsme chtěli!“
Ať neříkají: „Už jsme ho dostali!“
26 Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni,
kdo se radují z mého neštěstí!
Studem a hanbou ať jsou oblečeni
ti, kdo se proti mně zvedají!
27 Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí,
ať prozpěvují zvesela,
ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin,
jenž svému služebníku pokoj dopřává!“
28 Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti,
ať zpívá tvé chvály po všechny dny!
Den odpočinku
35 Když Mojžíš shromáždil celou izraelskou obec, řekl jim: „Tyto věci vám Hospodin přikázal. 2 Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne budete mít svatou sobotu, den odpočinku pro Hospodina. Každý, kdo by v ten den dělal nějakou práci, zemře. 3 V sobotní den nerozděláte oheň v žádném ze svých příbytků.“
Sbírka na svatyni
4 Mojžíš celé izraelské obci řekl: „Hospodin přikázal toto: 5 Vyberte mezi sebou pro Hospodina sbírku; každý, kdo má ochotné srdce, ať přinese Hospodinu příspěvek – zlato, stříbro, bronz, 6 modrou, purpurovou a šarlatovou látku, kment, kozí srst, 7 červeně barvené beraní kůže, odolné usně, akáciové dřevo, 8 olej na svícení, také balzámy na olej pomazání a na vonné kadidlo, 9 onyxové kameny a kameny pro zasazení do efodu a náprsníku.
10 Přijďte, všichni nadaní řemeslníci, a vyrobte vše, co Hospodin přikázal:
11 Příbytek, jeho stan a pokrývku, jeho spony, rámy, svlaky, sloupy a patky, 12 Truhlu, její tyče a slitovnici, zastírající oponu, 13 stůl, jeho tyče a všechno náčiní, chleby předložení, 14 svícen, jeho náčiní a kahany, olej ke svícení, 15 kadidlový oltář a jeho tyče, olej pomazání a vonné kadidlo, vchodový závěs ke vchodu do Příbytku, 16 oltář pro zápalné oběti, jeho bronzový rošt, tyče a všechno jeho náčiní, umyvadlo a jeho podstavec, 17 zástěny nádvoří, jejich sloupy a patky, závěs pro bránu nádvoří, 18 kolíky Příbytku, kolíky nádvoří a jejich lana, 19 bohoslužebná roucha pro službu ve svatyni, svatá roucha kněze Árona i roucha jeho synů ke konání kněžské služby.“
20 Nato se celá izraelská obec od Mojžíše rozešla. 21 Potom přicházeli – každý, kdo cítil nutkání, každý, kdo měl ochotného ducha – a přinášeli Hospodinu příspěvek na přípravu Stanu setkávání, na veškerou službu v něm i na svatá roucha. 22 Přicházeli muži i ženy, každý s ochotným srdcem, a přinášeli spínadla, náušnice, prsteny, náramky a všelijaké zlaté předměty. Každý, kdo chtěl Hospodinu poskytnout jako dar zlato, 23 i každý, kdo u sebe měl modrou, purpurovou nebo šarlatovou látku, kment, kozí srst, červeně barvené beraní kůže či odolné usně, přinášel je. 24 Každý, kdo chtěl přispět stříbrem nebo bronzem, přinášel tento příspěvek Hospodinu. Přinášel také každý, kdo měl u sebe akáciové dřevo k jakémukoli dílu služby.
25 Všechny ženy zručné v tkaní přinášely, co utkaly: modrou, purpurovou a šarlatovou látku a kment. 26 Všechny ženy, které cítily nutkání, také zručně spřádaly kozí srst. 27 Předáci obce přinášeli onyxové kameny a další drahokamy k posázení efodu a náprsníku, 28 také balzám a olej na svícení i na přípravu oleje pomazání a vonného kadidla. 29 A tak všichni Izraelité, muži i ženy, kteří měli ochotné srdce, přinášeli Hospodinu dobrovolné dary na veškeré dílo, které Hospodin skrze Mojžíše přikázal udělat.
9 Druhého dne, zatímco se cestou blížili k městu, Petr vystoupil na plochou střechu domu, aby se modlil. Okolo poledne 10 dostal hlad a chtěl jíst. Než mu však připravili jídlo, upadl do vytržení. 11 Uviděl otevřené nebe a něco jako velikou plachtu, jak se za čtyři cípy spouští na zem. 12 V ní byla všemožná čtvernohá polní zvířata i šelmy, plazi a ptáci. 13 Vtom k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“
14 Petr odpověděl: „To ne, Pane! Nikdy jsem přece nejedl nic nečistého nebo poskvrněného.“
15 Ale hlas k němu promluvil znovu: „Co Bůh očistil, neměj za nečisté!“ 16 Opakovalo se to třikrát, než byla plachta vytažena zpátky do nebe.
17 Zatímco si Petr marně lámal hlavu, co mělo to vidění znamenat, hle, muži poslaní Korneliem se doptali na Šimonův dům. Když dorazili ke dveřím, 18 zavolali: „Je tu hostem Šimon zvaný Petr?“
19 Petr zatím přemýšlel o tom vidění. Duch mu řekl: „Hledají tě tři muži. 20 Vstaň, sejdi dolů a bez váhání odejdi s nimi, protože jsem je poslal já sám.“
21 Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Já jsem ten, koho hledáte. Co vás přivádí?“
22 Odpověděli: „Setník Kornelius, spravedlivý a bohabojný muž, který má dobrou pověst u celého židovského národa, dostal od svatého anděla pokyn, že tě má pozvat k sobě domů, aby vyslechl tvá slova.“ 23 Petr je tedy pozval dovnitř a pohostil.
Bůh nikomu nestraní
Nazítří vstal a odešel s nimi, doprovázen některými bratry z Joppy.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.