Revised Common Lectionary (Complementary)
120 Poutní píseň.
K Hospodinu ve svém soužení
volám a on mi odpoví.
2 Mou duši, Hospodine, zachraňuj
od lživých rtů a lstivých jazyků!
3 Jak budeš potrestán a co čeká tě,
ty, který mluvíš lstivým jazykem?
4 Šípy bojovníka přeostré,
řeřavé uhlí z jalovce!
5 Běda mi, že pobývám v Mešeku,
že bydlím v stanech Kedarců!
6 Má duše se už dlouho zdržuje
mezi nepřáteli pokoje.
7 Já sám jsem pro pokoj,
když ale promluvím, chtějí boj!
Nový začátek
Kýrův edikt
1 Prvního roku perského krále Kýra [a] se naplnilo Hospodinovo slovo řečené ústy Jeremiáše. [b] Hospodin podnítil ducha perského krále Kýra, aby po celé své říši dal rozhlásit slovem i písmem:
2 Tak praví Kýros, král perský: Hospodin, Bůh nebes, jenž mi dal všechna království země, mi uložil, abych mu vystavěl dům v judském Jeruzalémě. 3 Kdokoli mezi vámi patří k jeho lidu, Bůh buď s ním. Smíte odejít do Jeruzaléma v Judsku a stavět tam dům Hospodinu, Bohu Izraele, Bohu, který je v Jeruzalémě. 4 Kdokoli z jeho vyhnanců bude potřebovat pomoc k návratu, nechť jej obyvatelé v místě jeho bydliště podpoří stříbrem i zlatem, zbožím a dobytkem spolu s dobrovolnou obětí pro dům Boha, který je v Jeruzalémě.
5 Představitelé otcovských rodů Judy a Benjamína, stejně jako kněží a levité i všichni, jejichž ducha Hospodin probudil, se tedy vydali stavět Hospodinův chrám v Jeruzalémě. 6 Všichni z jejich okolí je vybavili stříbrnými a zlatými předměty, zbožím a dobytkem i drahocennostmi a k tomu přidali své dobrovolné oběti.
7 Sám král Kýros vydal předměty z Hospodinova domu, které Nabukadnezar přinesl z Jeruzaléma [c] a které uložil v chrámu svého boha. 8 Perský král Kýros je svěřil pokladníku Mitredatovi, který je podle seznamu předal judskému knížeti Šešbacarovi.
9 Zde je jejich výčet:
nádoby zlaté 30
nádoby stříbrné 1 000
síta 29
10 mísy zlaté 30
mísy stříbrné dvojité 410
nádoby ostatní 1 000.
11 Celkem to bylo 5 400 zlatých a stříbrných předmětů. To vše přinesl Šešbacar s sebou, když se vyhnanci vraceli z Babylonu do Jeruzaléma.
V něm je „ano“
12 Naší chloubou je svědectví našeho svědomí, že jsme na světě a zvláště u vás žili v ryzosti [a] a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti. 13 Nepíšeme vám přece nic než to, co čtete a čemu rozumíte. Doufám, že jednou porozumíte dokonale 14 (tak jako nám zatím rozumíte zčásti), že v den Pána Ježíše budeme vaší chloubou právě tak jako vy naší.
15 V této jistotě jsem k vám už dříve chtěl přijít, abyste přijali další milost. 16 Přes vás jsem chtěl jít do Makedonie a z Makedonie se zase vrátit k vám, abyste mě vypravili do Judska. 17 Myslíte, že jsem to rozhodnutí nemyslel vážně? Nebo že se rozhoduji tělesně, takže říkám „ano, ano“ a zároveň „ne, ne“?
18 Jakože je Bůh pravdomluvný, naše řeč k vám nebyla „ano a ne“. [b] 19 Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás já, Silvanus [c] a Timoteus zvěstovali, přece nebyl „ano a ne“. V něm bylo a je pouze „ano“!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.