Revised Common Lectionary (Complementary)
145 Chvalozpěv Davidův. [a]
Bože, můj Králi, tebe velebím,
tvé jméno chválím navždy, navěky.
2 Každý den tebe chválit chci,
tvé jméno slavím navždy, navěky.
3 Veliký je Hospodin, vší chvály hodný,
jeho velikost nelze nikdy pochopit!
4 Ať všechna pokolení tvé skutky opěvují,
tvé mocné činy ať zvěstují.
5 Ať mluví o tvé kráse, slávě a velebnosti,
zatímco přemýšlím o tvých zázracích.
6 Ať hovoří o tvé ohromující moci,
zatímco o tvé velikosti vyprávím.
7 Ať hlásají památku tvé hojné dobroty,
o tvé spravedlnosti ať zpívají:
8 „Hospodin je milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý a velmi laskavý! [b]
9 Ke všem je dobrotivý Hospodin,
on cítí s každým ze svých stvoření!“
10 Ať tě, Hospodine, všechna stvoření slaví,
ať ti dobrořečí věrní tví.
11 O slávě tvého království ať vyprávějí,
o tvých mocných činech ať hovoří.
12 Všichni lidé ať se o jeho moci dozví,
o slávě a kráse jeho království.
13 Tvé království vládne nad všemi věky,
tvé panování nad všemi pokoleními!
Hospodin je věrný ve všem, co zaslíbil,
ve všem, co působí, je laskavý. [c]
14 Hospodin podpírá všechny, kdo klesají,
pozvedá všechny, kdo jsou sklíčení.
15 Oči všech k tobě vzhlížejí,
abys je krmil v čase potřeby.
16 Otevíráš ruku, abys nasytil
touhy všech žijících.
17 Hospodin je spravedlivý ve všech cestách svých,
ve všem, co působí, je laskavý.
18 Hospodin je blízký všem, kdo ho vzývají,
všem, kdo ho vzývají v opravdovosti.
19 Naplňuje touhy těch, kdo ho ctí,
slyší jejich křik a jde je zachránit.
20 Hospodin chrání všechny, kdo ho milují,
všechny ničemy ale zahubí.
21 Hospodinova chvála ať z úst mi zní,
jeho svaté jméno ať chválí každý smrtelník
navždy, navěky!
9 Srdce mé zajalas, má drahá nevěsto,
srdce mé zajalas jediným pohledem,
řetízkem jediným na hrdle svém.
10 Ach, jak jsou krásná milování tvá,
má drahá nevěsto!
Nad víno lahodnější jsou milování tvá,
vůně tvých olejů nad všechny balzámy.
11 Tvé rty, má nevěsto, kanou nektarem,
mléko a med máš pod jazykem,
libanonská vůně jak šatem halí tě.
12 Zahrada zamčená jsi, má drahá nevěsto,
studnice zamčená, pramen zapečetěný.
13 Tvé údy jsou sadem jabloní granátových
s rozkošným ovocem,
s henou a nardem,
14 s nardem a šafránem,
s puškvorcem a skořicí,
se všelijakým kořením,
s myrhou a aloí
a nejlepšími balzámy.
15 Jsi pramen zahradní, studnice živých vod,
bystřina proudící z libanonských hor!
16 Zvedni se, větříku severní,
ach, jižní vánku, přijď!
Prožeň se mojí zahradou,
její balzámy ať zavanou.
Můj milý ať přijde do své zahrady,
její rozkošné ovoce ať okusí!
5 Do zahrady své vcházím, má drahá nevěsto,
sbírám svou myrhu i své koření,
svou plástev medu jím,
své víno i mléko popíjím.
Jen jezte, přátelé, a pijte,
milováním se opijte!
33 Tehdy mu řekli: „Janovi učedníci se často postí a modlí, stejně jako učedníci farizeů, ale tvoji jedí a pijí.“
34 Odpověděl jim: „Můžete snad nutit ženichovy přátele k půstu, dokud je ženich ještě s nimi? 35 Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit.“
36 Řekl jim ještě další podobenství: „Nikdo nepřišívá záplatu z nového pláště na starý. Musel by trhat nový plášť a záplata z nového se ke starému stejně nehodí. 37 Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak to nové víno měchy roztrhne, víno se rozlije a nádoby se zničí. 38 Nové víno se má lít do nových měchů. 39 Nikdo, kdo pil staré, ovšem nechce nové. Říká totiž: ‚Staré je dobré.‘“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.