Revised Common Lectionary (Complementary)
29 Žalm Davidův.
Vzdejte Hospodinu, synové Boží,
vzdejte Hospodinu slávu a moc.
2 Vzdejte Hospodinu slávu, jež mu náleží,
klaňte se Hospodinu v kráse svatosti!
3 Hlas Hospodinův se nese nad vodami,
Bůh slávy sám hromem burácí –
Hospodin nad vodními spoustami!
4 Hlas Hospodinův přichází v moci,
hlas Hospodinův je nádherný!
5 Hlas Hospodinův láme cedry,
libanonské cedry Hospodin poráží.
6 Jako telátko nechá skákat Libanon,
Sirion [a] skáče jak mládě buvolí!
7 Hlas Hospodinův srší ohněm,
8 hlas Hospodinův pouští otřásá –
kádešskou pouští třese Hospodin!
9 Hlas Hospodinův vyvrací duby a obnažuje lesy,
v jeho chrámě všichni „Sláva!“ volají.
10 Hospodin trůnil nad potopou,
Hospodin bude jako král trůnit navěky.
11 Hospodin dává svému lidu sílu,
Hospodin svému lidu žehná pokojem.
Nic jsem si neodepřel
2 Pomyslel jsem si: Vzhůru, měl bych vyzkoušet radovánky! Užij si přece blahobyt! A hle – i to je marnost. 2 O smíchu jsem řekl: Pomatenost! O radovánkách: K čemu to? 3 Rozhodl jsem se holdovat vínu a osvojit si ztřeštěnost, nadále se však v srdci řídit moudrostí, abych zjistil, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech života pod nebem.
4 Proto jsem podnikal nemálo věcí:
Vystavěl jsem si paláce,
vysázel jsem si vinice.
5 Zakládal jsem parky a zahrady,
plnil je stromy s rozličným ovocem.
6 Zbudoval jsem si vodní nádrže,
zavlažoval z nich háje se stromky.
7 Pořídil jsem si otrokyně a otroky,
měl jsem dostatek domácí čeledi.
Vlastnil jsem stáda dobytka i ovcí,
měl jsem jich víc než v Jeruzalémě kdo dřív.
8 Shromáždil jsem stříbra i zlata hromady,
poklady králů, poklady mnoha krajin.
Opatřil jsem si zpěváky a také zpěvačky,
lidských rozkoší jsem užil s množstvím konkubín.
9 Stal jsem se slovutným a předčil jsem všechny, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou; má moudrost mi stále byla po boku. 10 Nač padlo mé oko, nic jsem si neodepřel, žádné radosti jsem se nevyhnul. Všechno to pachtění mi přinášelo radost – jedinou odměnu za všechno pachtění.
Omrzel mě život
11 Pak jsem se ohlédl na všechno své počínání, na všechno pachtění, jímž jsem se zabýval: Hle, vše je marnost a honba za větrem! Není nic smysluplného pod sluncem!
Kristova mysl
2 Ani já jsem vám, bratři, po svém příchodu nezvěstoval Boží tajemství [a] nějak zvlášť vznešenými nebo moudrými řečmi. 2 Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. 3 Přišel jsem mezi vás ve slabosti, v bázni a velmi rozechvěn. 4 Mé poselství a kázání nespočívalo v přesvědčivých a moudrých řečech, ale v prokázání Ducha a jeho moci, 5 neboť jsem nechtěl, aby se vaše víra zakládala na lidské moudrosti, ale na Boží moci.
6 O moudrosti mluvíme mezi dospělými, ovšem není to moudrost současného světa ani jeho pomíjivých vůdců. 7 My mluvíme o tajemné moudrosti Boží, o skryté moudrosti, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě 8 a kterou nikdo z vůdců současného světa nepoznal; kdyby ji totiž znali, neukřižovali by Pána slávy. 9 Ale jak je psáno:
„Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo,
co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo,
to Bůh připravil těm, kdo jej milují.“ [b]
10 Nám to však Bůh zjevil skrze Ducha, neboť Duch zkoumá všechny věci, i Boží hlubiny.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.