Revised Common Lectionary (Complementary)
26 Žalm Davidův.
Suď mě, Hospodine, vždyť žiji poctivě,
v Hospodina doufám, nedám se odradit.
2 Zkoumej mě, Hospodine, zkoušej mě,
prověř mé srdce i mé svědomí!
3 Tvou lásku stále před sebou vidím,
tvá věrnost mě všude provází.
4 Nesedám mezi podvodníky
a nestýkám se s pokrytci,
5 spolek bídáků chovám v nenávisti,
mezi darebáky nesedím.
6 Ruce si umývám v nevinnosti,
ke tvému oltáři, Hospodine, přicházím,
7 abych ti hlasitě vzdával díky,
abych vyprávěl o všech tvých zázracích.
8 Miluji, Hospodine, dům, kde přebýváš,
místo, kde zůstává sláva tvá!
9 Mezi hříšníky mou duši nezahrň,
s vrahy můj život nespojuj!
10 Ruce mají plné zvrhlosti,
v pravici mají samé úplatky!
11 Já ale chci žít poctivě,
smiluj se nade mnou, vykup mě!
12 Nohama stojím na rovné zemi,
ve velikém shromáždění Hospodina velebím.
17 Na hoře Sion však bude záchrana
a ta hora bude svatá.
Dům Jákobův pak získá zpět
svůj dědičný majetek.
18 Dům Jákobův pak bude ohněm
a Josefův dům plamenem,
dům Ezauův však bude strništěm.
Sežehnou ho a stráví jej –
v Ezauově domě nikdo nezbude!
Tak promluvil Hospodin.
19 Obyvatelé Negevu získají Ezauovu horu,
obyvatelé podhůří pak filištínský kraj;
získají také kraj Efraim a Samaří,
Benjamín pak získá Gileád.
20 Vojsko izraelských vyhnanců
obsadí Kanaán až po Sareptu
a Jeruzalémští vyhnanci v Sefaradu
obsadí města v Negevu.
21 Zachránění [a] vystoupí na horu Sion,
aby vládli nad Ezauovou horou.
A nastane království Hospodinovo.
O boháči a Lazarovi
19 „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne skvěle hodoval. 20 Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů 21 a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy. 22 Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben.
23 Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí. 24 ‚Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘
25 ‚Synu,‘ odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení. 26 Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.‘
27 On na to řekl: ‚Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu. 28 Mám pět bratrů – ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!‘
29 ‚Mají Mojžíše a Proroky,‘ řekl Abraham. ‚Ať poslouchají je!‘
30 ‚To ne, otče Abrahame,‘ boháč na to. ‚Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání.‘
31 On mu ale řekl: ‚Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.