Revised Common Lectionary (Complementary)
26 Žalm Davidův.
Suď mě, Hospodine, vždyť žiji poctivě,
v Hospodina doufám, nedám se odradit.
2 Zkoumej mě, Hospodine, zkoušej mě,
prověř mé srdce i mé svědomí!
3 Tvou lásku stále před sebou vidím,
tvá věrnost mě všude provází.
4 Nesedám mezi podvodníky
a nestýkám se s pokrytci,
5 spolek bídáků chovám v nenávisti,
mezi darebáky nesedím.
6 Ruce si umývám v nevinnosti,
ke tvému oltáři, Hospodine, přicházím,
7 abych ti hlasitě vzdával díky,
abych vyprávěl o všech tvých zázracích.
8 Miluji, Hospodine, dům, kde přebýváš,
místo, kde zůstává sláva tvá!
9 Mezi hříšníky mou duši nezahrň,
s vrahy můj život nespojuj!
10 Ruce mají plné zvrhlosti,
v pravici mají samé úplatky!
11 Já ale chci žít poctivě,
smiluj se nade mnou, vykup mě!
12 Nohama stojím na rovné zemi,
ve velikém shromáždění Hospodina velebím.
1 Vidění Abdiášovo. Toto praví Panovník Hospodin o Edomu.
Trest nad Edomem
Od Hospodina jsme slyšeli zprávu,
že byl vyslán posel k národům:
„Vzhůru! Do útoku!
Válčete proti Edomu!“ [a]
2 Hle, činím tě nepatrným mezi národy,
budeš v největším opovržení!
3 Pýcha tvého srdce tě oklamala,
tebe, jenž bydlíš v rozeklaných skalách.
Myslíš si ve výšce svého obydlí:
„Kdo by mě k zemi porazil?“
4 I kdyby ses vznášel jako orel
a postavil sis hnízdo mezi hvězdami,
i odtamtud bych tě srazil,
praví Hospodin.
5 Přepadnou-li tě v noci lupiči,
vezmou jen to, co budou chtít.
Přijdou-li na tvé hrozny česáči,
nechají aspoň paběrky. [b]
Jaké však bude tvé neštěstí!
6 Jak jen Ezaua vyplení!
Jak vyloupí jeho poklady!
7 Všichni tví spojenci
tě poženou až k hranicím;
ti, s kterými žiješ v pokoji,
tě podvedou a porazí;
ti, kteří tvůj chléb jídali,
na tebe léčku nastraží –
nebudeš mít ani ponětí!
8 Toho dne, praví Hospodin,
vyhubím z Edomu mudrce,
na Ezauově hoře rozum nezbude!
9 Tví hrdinové, Temane, zděsí se –
na Ezauově hoře každý zahyne!
Kvůli vraždění,
Nesčíslný zástup
9 A hle, potom jsem spatřil veliký zástup, který by nikdo nemohl sečíst, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni do bílých rouch. V rukou měli palmové ratolesti 10 a hlasitě volali:
„Spasení náleží našemu Bohu,
jenž sedí na trůnu, a Beránkovi!“
11 Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců i těch čtyř bytostí, padli před trůnem na tváře a klaněli se Bohu 12 se slovy:
„Amen! Chvála a sláva,
moudrost a díkůčinění,
čest a moc i síla našemu Bohu
na věky věků. Amen!“
13 Jeden z těch starců pak promluvil a zeptal se mě: „Kdo jsou ti oblečení do bílých rouch a odkud přišli?“
14 Odpověděl jsem: „Pane můj, ty víš.“
Tehdy mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení. Vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránka. 15 Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu v jeho chrámu dnem i nocí. Ten, který sedí na trůnu, bude přebývat mezi nimi. 16 Nebudou už nikdy hladovět ani žíznit, slunce ani horko je nespálí, 17 neboť je bude pást Beránek, který je uprostřed trůnu. Povede je k pramenům živých vod a Bůh jim setře každou slzu z očí.“ [a]
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.