Revised Common Lectionary (Complementary)
38 Památeční žalm Davidův.
2 Netrestej mě, Hospodine, ve své prchlivosti,
ve svém rozzuření mě nekárej!
3 Vždyť už jsem probodán tvými šípy,
tvá ruka drtí mě!
4 Tvůj hněv na mně nenechal zdravé místo,
můj hřích připravil mé kosti o pokoj.
5 Má provinění mi nad hlavu rostou,
těžší, než unesu, je jejich břemeno!
6 Mé vlastní bláznovství mi rány zasadilo,
rány, jež páchnou a mokvají.
7 Shrbený jsem, plížím se tak nízko,
celý den v zármutku se potácím.
8 Mé slabiny jsou v jednom ohni,
jediné zdravé místo mi v těle nezbylo.
9 Bezmocný jsem a tolik zdrcen,
úzkostí sténám, křičím ze srdce!
10 Ty, Pane, víš o každé mé touze,
můj nářek před tebou není utajen.
11 Srdce mi buší, síla se ztrácí
i moje oči už světlo opouští.
12 Přátelé a drazí se mých ran štítí,
moji příbuzní se drží vpovzdálí.
13 Ti, jimž jde o můj život, mi kladou léčky,
ti, kdo mi chtějí ublížit, mluví o zkáze,
své lsti vymýšlejí každý den.
14 Já ale jak hluchý neslyším,
jak němý nechci ústa otevřít.
15 Jsem jako člověk, který neslyší,
z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy.
16 V tebe, Hospodine, skládám naději –
Pane Bože můj, ty jistě odpovíš!
17 Ať nade mnou nejásají, říkám si,
jen ať se nepyšní nad mým selháním!
18 Vždyť už jsem přece na pokraji pádu
a stále trpím bolestí,
19 vyznávám svoje provinění,
trápím se pro svůj hřích!
20 Mých bezdůvodných [a] soků je stále více,
množí se počet mých zrádných nepřátel.
21 Zlobou mi odplácejí za mé dobrodiní,
obviňují mě, když dobra držím se!
22 Neopouštěj mě, Hospodine,
nevzdaluj se mi, Bože můj!
23 Pospěš mi na pomoc,
Pane – má záchrano!
To je ta cesta
18 Hospodin čeká, aby se nad vámi smiloval,
povstane, aby se nad vámi slitoval.
Hospodin je přece Bohem práva –
blaze každému, kdo na něj očekává!
19 Sionský lide, jenž bydlíš v Jeruzalémě, více už plakat nebudeš. Jakmile zazní tvé volání, zahrne tě svou milostí. Jakmile uslyší, hned ti odpoví. 20 I když vám Pán dává chléb soužení a vodu poroby, tvůj Učitel však nezůstane skryt – svého Učitele na vlastní oči uvidíš! 21 Vydáte-li se doprava nebo doleva, vlastníma ušima za sebou uslyšíš: „To je ta cesta, jděte po ní.“ 22 Tehdy své postříbřené sochy i pozlacené modly zavrhnete jako nečisté. Zahodíš je jako krví nasáklé hadry a řekneš: „Pryč s tím!“
23 On také sešle déšť tvému semeni, které rozsíváš na zemi, a pokrm, který země urodí, bude vydatný a bohatý. Tvůj dobytek se bude v ten den pást na širých pastvinách. 24 Býci i osli, kteří obdělávají zemi, se budou krmit pící šťavnatou, čechranou vidlemi a lopatou. 25 Z každé mohutné hory a vysokého návrší potečou potoky vody v onen den veliké porážky, kdy padnou pevnosti. 26 Světlo měsíce bude jako světlo sluneční a světlo slunce bude sedmkrát jasnější – jako světlo sedmi dní – v onen den, kdy Hospodin ováže zranění svého lidu a uzdraví rány, jež jim zasadil.
Lystra a Derbe
8 V Lystře sedával jeden muž. Nemohl na nohy, neboť byl od lůna své matky chromý a nikdy nechodil. 9 Také on naslouchal Pavlovým slovům. Když se mu Pavel podíval do očí a viděl jeho víru, že bude uzdraven, 10 řekl silným hlasem: „Postav se na nohy a stůj rovně!“ A on vyskočil a začal chodit.
11 Když lidé viděli, co Pavel udělal, začali lykaonsky volat: „Bohové sestoupili k nám v lidské podobě!“ 12 Barnabášovi začali říkat Zeus a Pavlovi Hermes (protože mluvil hlavně on). 13 Kněz Diova chrámu, který stál před městem, přivedl k branám ověnčené býky a chtěl s lidmi začít obětovat.
14 Jakmile to apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha, vběhli do davu a křičeli: 15 „Co to děláte? Vždyť jsme jen lidé jako vy! Přišli jsme vám zvěstovat, abyste se obrátili od těchto marností k živému Bohu, který stvořil nebe, zemi i moře a všechno v nich. 16 V minulých dobách nechával všechny národy chodit po jejich cestách, 17 ale nikdy o sobě nepřestal svědčit svým dobrodiním: z nebe nám dává déšť i časy úrody a naše nitro sytí jídlem a radostí.“ [a] 18 A těmi slovy taktak upokojili davy, aby jim neobětovaly.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.