Revised Common Lectionary (Complementary)
41 Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
2 Blaze tomu, kdo myslí na ubohé,
ve zlý den mu Hospodin pomůže!
3 Hospodin ho uchrání, naživu udrží jej,
šťastným na zemi ho učiní,
nevydá ho zvůli nepřátel.
4 Hospodin jej posílí na lůžku nemocných –
z jeho nemoci jej zcela uzdravíš!
5 Řekl jsem: „Hospodine, smiluj se nade mnou,
zhřešil jsem proti tobě, uzdrav duši mou!“
6 Mí nepřátelé o mně mluví ve zlosti:
„Umře už brzo? Už jeho jméno vymizí?“
7 Kdykoli mě navštíví, mluví lži,
podlost si v srdci hromadí, jdou ven a klevetí.
8 Všichni mí nepřátelé si o mně šeptají,
přičítají mi pouze neštěstí:
9 „Zachvátila ho hrozná věc,
ze svého lůžka nevstane!“
10 Dokonce i můj přítel, jemuž jsem důvěřoval,
ten, který se mnou jídal chléb,
pozvedl patu proti mně.
11 Ty se však, Hospodine, smiluj nade mnou,
dej, abych vstal a dal jim odplatu!
12 Takto poznávám, že máš mě rád,
když můj protivník nade mnou nejásá.
13 Ty mě podpíráš, neboť jsem nevinný,
do své přítomnosti mě stavíš navěky.
14 Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský,
od věků až navěky!
Amen! Amen!
Ezechiášova nemoc
38 V té době Ezechiáš na smrt onemocněl. Prorok Izaiáš, syn Amosův, jej navštívil a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Dej své věci do pořádku, protože umřeš; neuzdravíš se.“
2 Ezechiáš se obrátil tváří ke zdi a modlil se k Hospodinu: 3 „Ach Hospodine, pamatuj prosím, že jsem před tebou žil oddaně a s upřímným srdcem a že jsem dělal, co je v tvých očích správné.“ A Ezechiáš plakal a plakal.
4 Tehdy Izaiáš dostal slovo Hospodinovo: 5 „Jdi a řekni Ezechiášovi: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl jsem tvé slzy. Hle, přidám ti patnáct let života. 6 Kromě toho vysvobodím tebe i toto město z rukou asyrského krále a budu to město bránit.
7 Toto je znamení od Hospodina, že vykoná, co ti slíbil: 8 Hle, vrátím stín sestupující po Achazově schodišti o deset stupňů zpět.“ A slunce se na schodišti vrátilo o deset stupňů, po kterých předtím sestoupilo dolů.
7 Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá? 8 Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní. 9 Když jsme si vážili svých tělesných otců, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život? 10 Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti. 11 Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.
12 Proto „dodejte síly ochabujícím rukám i podlomeným kolenům“ 13 a „zaveďte své kroky na přímé cesty,“ [a] aby to, co kulhá, zcela neochrnulo, ale raději bylo uzdraveno.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.