Revised Common Lectionary (Complementary)
6 Pro předního zpěváka, na strunné nástroje. Hlubokým hlasem.
Žalm Davidův.
2 Nekárej mě, Hospodine, v hněvu svém,
ve svém rozlícení mě netrestej!
3 Smiluj se, Hospodine – jsem vysílen,
uzdrav mě, Hospodine – v kostech mám děs!
4 Do hloubi duše jsem vyděšen –
Hospodine, jak dlouho ještě?!
5 Obrať se, Hospodine, život mi zachovej,
pro svoji lásku zachraň mě!
6 V hrobě už na tebe nikdo nevzpomene –
mezi mrtvými kdo by slavil tě?
7 Svým nářkem vyčerpán
na lůžku noci provzlykám,
slzami polštář zalévám!
8 Zrak mi vyhasl zármutkem,
zeslábl vinou všech mých nepřátel.
9 Odstupte ode mě, všichni zločinci,
hlas mého pláče slyšel Hospodin!
10 Hospodin vyslyšel moje žádosti,
Hospodin přijímá mé modlitby!
11 Jen ať se stydí a ať se děsí,
všichni mí odpůrci ať ustoupí,
ať jsou zahanbeni ve chvíli!
16 Teď už mě ale duše opouští,
zmocňují se mě dny soužení.
17 Bůh ve mně v noci drtí kosti,
bolest mě sžírá, nedá se utišit.
18 Ohromnou silou mě drží za šaty, [a]
v límci košile chce mě uškrtit.
19 Do bláta mě odmrštil,
prachu a popelu jsem podobný.
20 Křičím k tobě, a ty neodpovídáš;
stojím tu, a ty jen přihlížíš.
21 Proměnil ses mi v ukrutníka,
veškerou silou na mě útočíš.
22 Vysoko ve větru mě unášíš,
smýkáš mnou v hrozné vichřici.
23 Vedeš mě na smrt, to jistě vím –
do domu určeného všem živým.
24 Na zhrouceného přece nikdo ruku nevztáhne,
když volá o pomoc ve své pohromě.
25 Copak jsem nad ubožákem neplakal?
Neměl jsem soucit pro chudáka?
26 Když jsem však čekal dobro, přišlo zlo,
namísto světla mě temno přepadlo.
27 Mé nitro bouří, nedá se utišit,
dostihly mě dny soužení.
28 Nevidím slunce, chodím ve chmurách,
přede všemi vstávám a naříkám.
29 Mé vytí připomíná šakaly,
vydávám skřeky se pštrosy.
30 Kůže na těle mi zčernala,
v kostech mi plane horečka.
31 Truchlivě zvučí moje citera,
z mé píšťaly se line pláč.
46 Znovu se vrátil do Kány Galilejské, kde proměnil vodu ve víno. Byl tam právě jeden královský úředník, jehož syn byl v Kafarnaum nemocný. 47 Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, šel k němu a prosil ho, aby šel jeho syna uzdravit, protože už umíral.
48 „Dokud neuvidíte divy a zázraky, neuvěříte,“ řekl mu Ježíš.
49 „Pane, pojď, než mé dítě umře!“ naléhal královský úředník.
50 Ježíš mu řekl: „Jdi, tvůj syn žije.“
Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. 51 Na cestě se s ním setkali jeho služebníci a oznamovali mu: „Tvůj syn žije!“ 52 Vyptal se jich tedy, odkdy se mu udělalo lépe. Odpověděli: „Horečka ho opustila včera hodinu po poledni.“
53 Otec poznal, že to bylo ve chvíli, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn žije.“ Tehdy uvěřil on i celý jeho dům. 54 Tak Ježíš po svém návratu z Judska vykonal v Galileji už druhý zázrak.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.