Revised Common Lectionary (Complementary)

30 Žalm Davidův.

Píseň k posvěcení chrámu.

Čistota pokožky

13 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ² „Když někdo bude mít na kůži otok, vyrážku nebo světlou skvrnu jevící se jako rána malomocenství, ^[a] ať je přiveden ke knězi Áronovi nebo k jednomu z jeho synů, kněží. ³ Kněz pak ránu na kůži prohlédne: Pokud ochlupení na ráně zbělelo a rána je napohled hlubší než okolní kůže, je to rána malomocenství. Po prohlídce jej kněz prohlásí za nečistého. ⁴ Je-li to však jen bílá skvrna, jež napohled není hlubší než okolní kůže a jejíž ochlupení nezbělelo, kněz postiženého odloučí na sedm dní. ⁵ Sedmého dne jej prohlédne: Shledá-li, že se rána zastavila a nešíří se po kůži, odloučí ho na dalších sedm dní. ⁶ Sedmého dne jej kněz prohlédne znovu: Je-li rána matná a nešíří se po kůži, prohlásí jej za čistého – je to jen vyrážka. Vypere svůj oděv a bude čistý. ⁷ Rozšíří-li se vyrážka poté, co se ukázal knězi a byl prohlášen za čistého, musí se knězi ukázat znovu. ⁸ Kněz ho prohlédne: Šíří-li se vyrážka po kůži, kněz jej prohlásí za nečistého – je to malomocenství.

⁹ Když se na člověku objeví rána malomocenství, ať je přiveden ke knězi. ¹⁰ Kněz ho prohlédne: Je-li na kůži bílý otok, od něhož zbělelo ochlupení, a na otoku je jizva živého masa, ¹¹ je to pokročilé malomocenství kůže – kněz jej prohlásí za nečistého. Neodloučí ho, neboť je zjevně nečistý.

¹² Jestliže však malomocenství na kůži propukne tak, že pokryje celou kůži postiženého od hlavy až k patě, kamkoli padne knězův zrak, ¹³ kněz ho prohlédne: Pokrylo-li malomocenství celé jeho tělo, prohlásí postiženého za čistého – jestliže všechno zbělelo, je čistý. ¹⁴ Kdykoli by se však na něm ukázalo živé maso, bude nečistý. ¹⁵ Jakmile kněz spatří živé maso, prohlásí jej za nečistého. Živé maso je nečisté – je to malomocenství. ¹⁶ Jakmile živé maso zmizí a místo zbělá, přijde postižený ke knězi. ¹⁷ Kněz ho prohlédne: Pokud postižené místo zbělelo, prohlásí jej za čistého – je čistý.

⁷ Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá? ⁸ Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní. ⁹ Když jsme si vážili svých tělesných otců, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život? ¹⁰ Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti. ¹¹ Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.

¹² Proto „dodejte síly ochabujícím rukám i podlomeným kolenům“ ¹³ a „zaveďte své kroky na přímé cesty,“ ^[a] aby to, co kulhá, zcela neochrnulo, ale raději bylo uzdraveno.