Revised Common Lectionary (Complementary)
29 Žalm Davidův.
Vzdejte Hospodinu, synové Boží,
vzdejte Hospodinu slávu a moc.
2 Vzdejte Hospodinu slávu, jež mu náleží,
klaňte se Hospodinu v kráse svatosti!
3 Hlas Hospodinův se nese nad vodami,
Bůh slávy sám hromem burácí –
Hospodin nad vodními spoustami!
4 Hlas Hospodinův přichází v moci,
hlas Hospodinův je nádherný!
5 Hlas Hospodinův láme cedry,
libanonské cedry Hospodin poráží.
6 Jako telátko nechá skákat Libanon,
Sirion [a] skáče jak mládě buvolí!
7 Hlas Hospodinův srší ohněm,
8 hlas Hospodinův pouští otřásá –
kádešskou pouští třese Hospodin!
9 Hlas Hospodinův vyvrací duby a obnažuje lesy,
v jeho chrámě všichni „Sláva!“ volají.
10 Hospodin trůnil nad potopou,
Hospodin bude jako král trůnit navěky.
11 Hospodin dává svému lidu sílu,
Hospodin svému lidu žehná pokojem.
Vše má svůj čas
3 Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:
2 Je čas rodit se a čas umírat,
čas sázet a čas sadbu vytrhat,
3 čas zabíjet a čas uzdravovat,
čas bořit a čas budovat,
4 čas plakat a čas se smát,
čas rmoutit se a čas tancovat,
5 čas házet kamení a čas kamení sbírat,
čas objímat a čas objímání zanechat,
6 čas hledat a čas pozbývat,
čas chovat a čas odmítat,
7 čas trhat a čas sešívat,
čas mlčet a čas povídat,
8 čas milovat a čas nenávidět,
čas boje a čas pokoje.
9 Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění? 10 Vypozoroval jsem úkol, který dal Bůh lidem, aby se jím zabývali. 11 On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce.
12 Usoudil jsem, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se a užívat života. 13 Může-li kdokoli jíst a pít a uprostřed svého pachtění se potěšit, je to Boží dar!
14 Vím, že vše, co Bůh dělá, trvá navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho nic odejmout. A proč to Bůh dělá? Aby před ním měli bázeň.
15 Co je, už bylo.
Co bude, už je.
Co minulo, Bůh vyhledá.
11 Kdo z lidí rozumí člověku než jeho vlastní duch? Stejně tak Boha nezná nikdo než Boží Duch. 12 My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom rozuměli, čím nás Bůh obdaroval. 13 O tom právě mluvíme (nikoli slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch), když vykládáme duchovní věci duchovními slovy. [a] 14 Neduchovní člověk ovšem nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou pro něj bláznovstvím, a nemůže je pochopit, neboť se jim dá rozumět jen duchovně. 15 Kdo však je duchovní, může rozumět všemu, ačkoli jemu nikdo nerozumí. 16 Vždyť:
„Kdo poznal Hospodinovu mysl,
kdo by mu mohl poradit?“ [b]
My ale máme mysl Kristovu!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.