Revised Common Lectionary (Complementary)

30 Když Ráchel viděla, že Jákobovi nerodí děti, záviděla své sestře a řekla Jákobovi: „Dej mi syny, nebo umřu!“

² Jákob se však na Ráchel rozhněval: „Máš mě snad za Boha, který ti nedopřál plod života?“

³ „Zde je má děvečka Bilha,“ řekla mu. „Spi s ní, ať rodí na můj klín. Tak získám syny skrze ni.“

⁴ A tak mu dala svou otrokyni Bilhu za ženu. Jákob s ní spal ⁵ a Bilha počala a porodila mu syna. ⁶ Tehdy Ráchel řekla: „Bůh mne rozsoudil – vyslyšel můj hlas a dal mi syna!“ Proto mu dala jméno Dan, Soudce.

⁷ Ráchelina otrokyně Bilha pak počala znovu a porodila Jákobovi druhého syna. ⁸ Tehdy Ráchel řekla: „Vedla jsem se sestrou Boží boje a zvítězila jsem!“ A tak mu dala jméno Neftalí, Můj boj.

⁹ Když Léa viděla, že přestala rodit, vzala svou otrokyni Zilpu a dala ji Jákobovi za ženu. ¹⁰ Její otrokyně Zilpa potom Jákobovi porodila syna. ¹¹ Léa řekla: „Přišlo mé štěstí!“ a dala mu jméno Gád, Štěstí. ^[a]

¹² A když Léina otrokyně Zilpa porodila Jákobovi druhého syna, ¹³ Léa řekla: „To je pro mé blaho! Ženy mi budou blahopřát!“ Dala mu tedy jméno Ašer, Blažený.

¹⁴ Jednou, v době pšeničné sklizně, vyšel Ruben na pole, nalezl milostná jablíčka mandragory a přinesl je své matce Lée. Ráchel tehdy Lée řekla: „Dej mi prosím trochu těch milostných jablíček, co našel tvůj syn.“

¹⁵ Ta jí však odpověděla: „Nestačí, žes mi vzala manžela? Teď mi chceš vzít ještě milostná jablíčka, která mám od syna?“

„Tak dobře,“ odvětila Ráchel. „Nechám ho dnes v noci spát s tebou výměnou za milostná jablíčka od tvého syna.“

¹⁶ Když se pak Jákob večer vracel z pole, vyšla mu Léa naproti se slovy: „Musíš spát se mnou! Dostala jsem tě odměnou za mandragoru od svého syna.“ A tak té noci spal s ní.

¹⁷ A Bůh Léu vyslyšel: počala a porodila Jákobovi pátého syna. ¹⁸ Tehdy řekla: „Bůh mě odměnil za to, že jsem svému muži dala svou otrokyni!“ A tak mu dala jméno Isachar, Odměna.

¹⁹ Potom Léa počala znovu a porodila Jákobovi šestého syna. ²⁰ Tehdy řekla: „Bůh mne obdařil vzácným darem! Konečně mě můj manžel bude mít v úctě, vždyť jsem mu porodila šest synů!“ Dala mu tedy jméno Zabulon, Úcta.

²¹ Potom porodila dceru a dala jí jméno Dína, Spravedlnost.

²² Bůh však pamatoval i na Ráchel; vyslyšel ji a otevřel její lůno. ²³ Počala tedy, a když porodila syna, řekla: „Bůh mě zbavil mé hanby!“ ²⁴ A tak mu dala jméno Josef, Přídavek, neboť řekla: „Kéž mi Hospodin přidá dalšího syna!“

Utrpení a sláva

¹⁸ Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit. ¹⁹ Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů. ²⁰ Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději, ²¹ že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí. ²² Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu. ²³ A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla. ²⁴ Byli jsme totiž spaseni nadějí. Naděje, kterou je vidět, ovšem není žádná naděje. Když někdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? ²⁵ Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme.

²⁶ Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás. ²⁷ Ten, který zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté.

²⁸ Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno ^[a] napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru. ²⁹ Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby přijali podobu jeho Syna, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci. ³⁰ A které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.