Revised Common Lectionary (Complementary)
94 Bože pomsty, Hospodine,
Bože pomsty, zaskvěj se.
2 Soudce vší země, povstaň již,
dej pyšným, co si zaslouží!
3 Jak dlouho, Hospodine, ničemní,
jak dlouho ničemní budou vítězit?
4 Chrlí jen pýchu, kdykoli promluví,
všichni ti zločinci se honosí.
5 Tvůj lid, Hospodine, deptají,
utlačují tvé dědictví.
6 Mordují vdovy a příchozí,
vraždí sirotky!
7 Říkají: „Hospodin to přece nevidí,
Bůh Jákobův se to nedozví!“
8 Pochopte to, vy tupci největší,
kdy rozum dostanete, hlupáci?
9 Ten, který stvořil ucho – copak neslyší?
Ten, kdo zformoval oko – copak nevidí?
10 Ten, který trestá národy – copak nesoudí?
Učiteli lidstva snad chybí vědění?
11 Hospodin zná lidské úmysly –
neznamenají vůbec nic!
12 Blaze člověku, jehož, Hospodine, káráš,
člověku, jehož učíš ze svého Zákona.
13 Dáváš mu odpočinout od zlých dnů,
než bude vykopána jáma ničemům.
14 Hospodin přece nenechá svůj lid,
nikdy neopustí své dědictví!
15 Ke spravedlivým se právo navrátí,
všichni poctiví dojdou odplaty.
16 Kdo se mě zastane proti bídákům?
Kdo se mnou postaví se proti zlosynům?
17 Kdyby mi býval nepomohl Hospodin,
zakrátko bydlel bych v říši mlčení!
18 Už jsem si řekl: „Má noha poklesá,“
tvá láska, Hospodine, mě ale držela!
19 Když nitro měl jsem plné úzkostí,
tvé utěšení mi bylo rozkoší!
20 Spojí se s tebou vládci zločinní?
Ti, kteří proti právu plodí trápení?
21 Takoví spravedlivého berou útokem,
na smrt odsuzují nevinné!
22 Hospodin je však mou pevností,
můj Bůh je skalou, v níž se ukryji.
23 On jejich zvrácenost na ně obrátí,
jejich vlastní špatností je vyhladí,
Hospodin, náš Bůh, je vyhladí!
7 (Za starodávna byl v Izraeli při výkupu a směně tento obyčej: Ke stvrzení každého jednání si člověk zul sandál a podal ho druhému. Tak se v Izraeli dávalo svědectví.) 8 Ten příbuzný tedy Boázovi řekl: „Pořiď si ho sám,“ a zul si sandál.
9 Boáz tehdy před stařešiny a vším lidem prohlásil: „Dnes jste svědkové, že jsem od Noemi získal všechno, co patřilo Elimelechovi, i všechno, co patřilo Kiljonovi a Machlonovi. 10 Ano, i Moábku Rút, ženu po Machlonovi, jsem získal za manželku, abych mrtvému vzbudil dědice, aby jméno mrtvého nezmizelo z kruhu jeho bratrů a z brány jeho města. Dnes jste toho svědkové.“
11 Všechen lid, který byl v bráně, i stařešinové odpověděli: „Jsme svědkové. Kéž Hospodin dá, aby žena přicházející do tvého domu byla jako Ráchel a Léa, které společně zbudovaly dům Izraele! Buď úspěšný v Efratě, získej si jméno v Betlémě! 12 Kéž ti Hospodin skrze tuto dívku dopřeje potomstvo, aby tvůj dům byl jako dům Perese, jehož porodila Támar Judovi!“
13 Boáz si tedy Rút vzal a stala se jeho ženou. Miloval se s ní a Hospodin dal, že počala a porodila syna. 14 Ženy tehdy řekly Noemi: „Požehnán buď Hospodin, který tě ode dneška nenechá bez příbuzného. Ať má v Izraeli jméno! 15 On tě vrátí do života a ve stáří se o tebe postará. Porodila ho přece tvá milující snacha – a ta je ti vzácnější než sedm synů!“
16 Noemi pak vzala dítě, položila si je na klín a byla mu chůvou. 17 Sousedky říkaly: „Noemi se narodil syn!“ a daly mu jméno – pojmenovaly ho Obéd, Služebník. Ten se stal otcem Davidova otce Jišaje.
18 A toto jsou Peresova pokolení:
Peres zplodil Checrona, 19 Checron zplodil Rama, Ram zplodil Aminadaba, 20 Aminadab zplodil Nachšona, Nachšon zplodil Salmona, 21 Salmon zplodil Boáze, Boáz zplodil Obéda, 22 Obéd zplodil Jišaje, Jišaj zplodil Davida.
16 Když přišel do Nazaretu, kde byl vychován, přišel podle svého zvyku v sobotní den do synagogy a vstal, aby četl. 17 Podali mu knihu proroka Izaiáše, a když ji otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno:
18 „Duch Hospodinův je nade mnou,
neboť mě pomazal nést evangelium chudým.
Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým
a prohlédnutí slepým,
propustit soužené na svobodu
19 a vyhlásit léto Hospodinovy milosti.“ [a]
20 Potom knihu zavřel, vrátil ji sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj. 21 Začal jim vysvětlovat: „Dnes se toto Písmo naplnilo, když jste je slyšeli.“
22 Všichni mu přikyvovali a divili se slovům o milosti, jež mu plynula z úst. Říkali také: „Copak to není Josefův syn?“
23 Na to jim odpověděl: „Asi mi povíte to rčení: ‚Lékaři, uzdrav se sám! Co jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i tady, kde jsi doma.‘“
24 Potom dodal: „Amen, říkám vám, že žádný prorok není doma vážený. 25 Řeknu vám popravdě, že za Eliášových dnů, když se nebe zavřelo na tři roky a šest měsíců a po celé zemi byl veliký hlad, v Izraeli bylo mnoho vdov, 26 ale Eliáš nebyl poslán k žádné z nich – jen k jedné vdově do sidonské Sarepty. [b] 27 A za proroka Elíšy bylo v Izraeli mnoho malomocných, ale žádný z nich nebyl očištěn – jen syrský Náman.“ [c]
28 Všechny, kdo to v synagoze slyšeli, popadla zuřivost. 29 Vstali a hnali ho ven z města až na okraj hory, na níž bylo jejich město postaveno. Chtěli ho shodit dolů, 30 ale on prošel jejich středem a mířil dál.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.