Revised Common Lectionary (Complementary)
126 Poutní píseň.
Když Hospodin navracel sionské zajatce,
zdálo se nám to jako sen.
2 Naše ústa tehdy plnil smích,
naše jazyky jásaly.
Tehdy se říkalo mezi národy:
„Veliké věci jim učinil Hospodin!“
3 Veliké věci nám učinil Hospodin,
naplnilo nás veselí.
4 Navrať nás, Hospodine, z našeho zajetí,
jako když na poušti vytrysknou potoky!
5 Ti, kteří rozsévali se slzami,
sklidí úrodu s jásáním.
6 Ten, který s pláčem vychází,
aby drahocenné símě rozhodil,
ten se s jásotem jednou navrátí,
aby své snopy shromáždil.
12 Jeremiáš na to všem velmožům i všemu lidu řekl: „Hospodin mě poslal prorokovat o tomto chrámu a městě všechno to, co jste slyšeli. 13 Proto teď napravte své cesty a své jednání, poslechněte Hospodina, svého Boha, a Hospodin upustí od zla, kterým vám hrozil. 14 Pokud jde o mě – hle, jsem ve vašich rukou. Udělejte se mnou, co uznáte za dobré a správné, 15 ale vězte, že když mě zabijete, uvalíte na sebe i na toto město a jeho obyvatele nevinnou krev. Opravdu mě k vám totiž poslal Hospodin, abych vám vyřídil všechna tato slova.“
16 Velmoži a všechen lid tehdy řekli kněžím a prorokům: „Ten muž nezaslouží smrt. Mluvil k nám přece jménem Hospodina, našeho Boha.“
17 Také někteří stařešinové země vstali a promluvili ke všemu shromážděnému lidu: 18 „Za dnů judského krále Ezechiáše prorokoval Micheáš Morešetský. Ten řekl všemu judskému lidu – ‚Tak praví Hospodin zástupů:
Sion bude jak pole rozorán,
z Jeruzaléma bude trosek hromada
a z chrámové hory zarostlá vyvýšenina.‘ [a]
19 Nechal ho snad judský král Ezechiáš a všechen Juda zabít? Naopak, ulekl se Hospodina a snažil se ho usmířit, takže Hospodin upustil od zla, kterým jim hrozil. My tu ale sami na sebe přivoláváme smrtelné neštěstí.“
20 Hospodinovým jménem prorokoval také jistý Uriáš, syn Šemajášův, z Kiriat-jearim. Prorokoval proti tomuto městu a proti této zemi přesně tak jako Jeremiáš. 21 Jakmile král Joakim se všemi svými veliteli a velmoži uslyšeli jeho slova, chtěl ho král nechat zabít. Uriáš se o tom ale doslechl a ve strachu utekl do Egypta. 22 Král Joakim tam za ním poslal Elnatana, syna Achborova, a jeho muže, 23 kteří Uriáše z Egypta unesli a přivedli ho ke králi Joakimovi. Ten ho dal popravit mečem a jeho mrtvolu pohodil na veřejném hřbitově.
24 Nad Jeremiášem ale držel ruku Achikam, syn Šafanův, [b] takže nepadl do rukou lidu, který ho chtěl zabít.
Lepší kněžství
11 Kdyby levitské kněžství vedlo k dokonalosti (kvůli níž byl lidu dán Zákon), proč by ještě bylo potřeba, aby povstal jiný kněz podle Melchisedechova řádu, a nebyl jmenován podle Áronova řádu? 12 Se změnou kněžství ovšem nutně nastává i změna Zákona. 13 Ten, o kom se tu mluví, přece patří k jinému pokolení, z něhož nikdy nikdo u oltáře nesloužil. 14 Jak známo, náš Pán pochází z Judy, a ohledně toho pokolení se Mojžíš o kněžích vůbec nezmínil.
15 Je tedy nade vši pochybnost zřejmé, že nastupuje jiný kněz, podobný Melchisedechovi, 16 ne podle tělesných pravidel Zákona, ale podle moci nesmrtelného života. 17 Jak dosvědčuje Písmo:
„Jsi knězem navěky
podle řádu Melchisedechova.“ [a]
18 Tím se ruší to staré přikázání jako nedostatečné a neúčinné 19 (Zákon přece nikoho k dokonalosti nepřivedl) a zároveň se zavádí něco lepšího: naděje, která nás přibližuje k Bohu.
20 A navíc, nestalo se to bez přísahy. Oni se totiž stávali kněžími bez přísahy, 21 on však skrze přísahu. Bylo mu přece řečeno:
„Hospodin přísahal a nebude litovat:
Jsi knězem navěky.“ [b]
22 A tak se Ježíš stal ručitelem mnohem lepší smlouvy.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.